Kniha Zlomek celku australského spisovatele Stevea Toltze nastiňuje tragikomické osudy několika generací jedné podivné rodiny, jíž dal osud do vínku nebezpečnou náklonnost ke zločinu.

S rostoucím zájmem o nejrůznější sociální sítě a veřejné prostory k vyjádření se mění i definice autobiografických žánrů. Začínají se kupříkladu množit romány postavené na základech autorova blogu.

Ve třetím svazku filosofických spisů Egona Bondyho, který vznikal na přelomu tisíciletí, se autor pokouší syntetizovat východiska východních filosofií, zejména buddhismu a taoismu, s proudy západní filosofie.

Švýcarskému spisovateli Klausi Merzovi vyšly najednou dvě knihy: básnická sbírka Benátské imprese a „vlastně román“ Jakub spí. Prozaický text je překvapivě poetický a poezie je jakýmsi skicářem dojmů z titulního města.

Prozaický debut Małgorzaty Rejmerové, nazvaný Toximie, patřil k nejvýraznějším textům mladých polských autorů v roce 2009; na počátku letošního roku vyšel dotisk. Autorku představujeme ukázkou z tohoto díla těsně před jejím příjezdem do České republiky, v úterý …

„V její ložnici prý visí tapiserie s pastýřskými výjevy, před postelí s krajkami leží tygří kůže. V té posteli bych byl vítán, kdybych měl jednou dost toho, abych se hřál s loutkou,“ napsal Oskar Kokoschka o své životní situaci po první světové válce, kam spadá …

Dějiny literatury pro nás nejčastěji představují jakési „objektivní“ kánony; popisují, jak to doopravdy bylo. První svazek nových dějin literatury, který vyšel pod názvem Dějiny nové …

Kdo nestihl v první půli léta v Berlíně divácký trhák jménem Frida Kahlo (v Martin Gropius-Bau) ani výstavu židovského komiksu (Židovské muzeum), měl i později možnost navštívit vynikající výstavy; zmiňme alespoň dvě.

„Pocit je soukromá záležitost,“ prohlásil Bert Brecht …

Wormsův svět Petra Koťátka by měl být příběh pro děti, inspirovaný pohádkami Hanse Christiana Andersena nebo Oscara Wildea. Titulní postava se snaží vytvořit prostředí, které spojuje všechny úniky od reality – od drog až po budování skalky.

Ve své poslední knize zpracovává Toni Morrisonová opět téma otroctví a nadvlády. Na rozdíl od svých předchozích děl však nemluví jen o otázce afroamerické, ale rozebírá různé formy otroctví, a to i z perspektivy politické či emocionální.