„Svět mi připadá temný a bezútěšný, lidé jako zvířata, která chtějí zhltnout kořist a utéct. Tou kořistí jsem já, ztracena v davu – jsem vyděšená a neznám úniku… Také nenalézám nikoho, kdo by mi porozuměl… Všichni mají dost starostí s vlastní bolestí, starostmi a zármutkem …