V té tmavé kuchyni, kde na kredenci sedí velmi, velmi stará panenka s nacukrovanými šaty; s cukrem vyztuženými šaty, kdysi namočenými do cukrové vody a pak schnoucími na hrnci – a já jí ten cukr ožvejkávala, a ta místa byla pak děsně špinavá, zašedlá a umolousaná, …

Protože učitelem si byl sám a učitelka mu byla ulice, byl zvlášť citlivý na pochmurnost škol. Páchly mu venkovskou krutostí – jak naháněly do stáda, jak zavíraly do kurníku lidi v rozkvětu živočišné síly, jak je omračovaly tupými klasiky, jak je podrobovaly učitelům, zchromeným a …

S knihou muselo být něco v nepořádku, neboť až příliš často působila na slabé stránky čtenářů. Nikdy předtím jsem nedostal tolik dopisů od cizích lidí – snad většinou od žen a kněží. Najednou jsem zjistil, že jsem v Anglii, Evropě i Americe považován za katolického …

Stařena po celou dobu ležela mlčky, se zavřenýma očima. Ale když se navečer zešeřilo, najednou zavolala starce k sobě. „Vzpomínáš si, Jakove?“ zeptala se, dívajíc se na něho radostně. „Vzpomínáš si, jak nám před padesáti lety dal pánbů děťátko se světlými vlásky? Tenkrát jsme spolu seděli …

Kdyby člověk ve snu prošel rájem a dali mu květinu jako doklad, že tam byl, a kdyby při probuzení tuto květinu našel v ruce... co potom?

Carlos Fuentes: Nejprůzračnější kraj

Modlitba = prosba, aby byly přírodní zákony anulovány ve prospěch jediného žadatele, jenž sám přiznává, …

Jak se nechat jemně vyprázdnit, protože právě tomu se říká zrození.

Jak si nechat trup vycpat nicotou a na nic při tom nemyslet

a potom slehnout a vypudit tu přechodnou nicotu;

veškerá skutečnost

se chce …

Sníh mrtvě leží. Saně klouzají.

V běl slavnostního lesa tichem sněží.

Labutí peří na obloze leží,

jak rychlé laně mraky spěchají.

O dálném břehu zvony zpívají,

sen bílých polí do neznáma běží.

Zlý osud je a cestu najdu stěží.

Ó svatá noci, nocleh hledají

mé myšlenky. Jak …

„Neformální a v případě potřeby také sebevědomý vztah k policii a obecně k veřejné moci je Finům zcela cizí. Místo aby své chování přizpůsobili situaci a vlastním pocitům, lpí na úředních zápisech, zákonech a směrnicích se stejnou urputností jako ten jeden …

V oněch dobách svět lidí a svět zrcadel nebyly od sebe neprodyšně odděleny jako dnes. Byly naopak odlišné; bytosti, barvy a tvary si navzájem neodpovídaly. Obě říše, zrcadlová a lidská, žily navzájem v míru; z jedné do druhé se procházelo zrcadly. Jedné noci zrcadloví …

Kdysi jsem někde viděl fotografii válečné popravy. Tři bledí vyzáblí muži, středně vysocí, s nevýraznými rysy (fotoaparát je zabíral z profilu), stáli na kraji čerstvě vykopané jámy. Vypadali seversky – myslím, že to bylo vyfoceno v Litvě. Za každým stál německý voják a držel …