NW "RIR1009" je jeden z několika projektů zvukového umělce, multiinstrumentalisty, skladatele a performera Williama Nurdina, který ve své tvorbě rozvíjí především vlivy konkrétní a elektroakustické hudby, ale blízko má i ke zvukovému aktivismu, harshnoisu a dadaistickým polohám. To je patrné právě na vystoupeních NW "RIR1009", kde pracuje s upraveným magnetofonem, kontaktními mikrofony a především pohybem v prostoru, do něhož není zapojen jen performer, ale i jeho zvukový aparát. Nurdin tak naplňuje svoji „bytostnou touhu spojit konkrétní hudbu s performancí“. Kromě svých hudebních projektů Nurdin připravuje vlastní rozhlasový pořad, vede label ROHS Prod a spolupořádá festival Bruitisme.

http://xulfni12.free.fr/nwwn/nwwn.php?page=7

Horst Du Noch je jednočlenný lo-fi projekt, v jehož eklektických a většinou poměrně zběsilých skladbách se volně přelévají vlivy darkwave elektroniky, grunge, postpunku a no wave. Styčnými prvky jsou zkreslená kytara, automatický bubeník, hluk, šum a lobotomické opakování primitivních smyček. Nezadržitelná energie spolu se šťastně zvolenou mírou lhostejnosti k výslednému tvaru napovídají, že jde především o zábavu. To naznačuje už hříčkovité jméno projektu, v němž chybí přehláska a otazník. Tato zábava má ale své temné, rockově destruktivní podtóny – a jestli někdo „ještě poslouchá“, anebo už ne, tu není to nejdůležitější. Horst Du Noch má na svém Bandcampu několik minialb, naposledy vydal soubor lo-fi zbytků z posledních deseti let Hedenexerei (2018), kde se k dosavadnímu stylovému mišmaši přidává ještě folk, pop a country. Příkladem radostného podivínství s temnou tečkou na závěr je třeba coverveze písně Forever Young německé synthpopové skupiny Alphaville z kompilace Surf in Your Ass (2008).

https://horstdunoch.bandcamp.com/

https://soundcloud.com/horst-du-noch

Free-jazz-noisové trio Urge tvoří kytarista Bubu Pagier, saxofonista Antoine Ulmann a bubeník Yann Snuss. Skupina hraje od roku 2013 a její produkci lze stěží popsat lépe, než to dělá žánrový slepenec na začátku odstavce. Snad jenom ještě zmínit vliv grindcoru. Hudební experiment tu má jednoduché zadání: freejazzová improvizace je s grindcorovou přímočarostí dotažena až k hranici noisu (podobně působivě jako dříve u Petera Brötzmanna nebo Naked City). C’est improvisé, c’est furieux, c’est la course, c’est plus fort, c’est plus vite...

https://soundcloud.com/urge-caen

Co se stane, když preciznost současné klubové produkce naruší trocha chaosu? Jednu z odpovědí dávají Union Électrique. Prezentují se jako „šestiruké experimentální a elektroakustické techno“, což v podstatě znamená, že pod rovnými beaty víří zvukové útržky od tribalu přes decentní hluky až po acid. Snadno se tak může stát, že se posluchač v polovině bangeru znepokojeně zarazí a namísto tance začne luštit zmutované saxofony nebo vokální samply.

https://soundcloud.com/unionelectrique

Stejně jako Union Électrique patří i Zad Kokar do štrasburského kolektivu Travail Rythmique, Zad Kokar má ovšem citelně větší smyl pro bizarnost. Jeho skladby se zakládají na nowaveových rytmech a typických řezavých kytarách, chytlavé základy gradují do kouzelně přebuzeného bordelu. Dadaistický humor jen napomáhá výsledné dezorientaci posluchače.

https://petite-nature.bandcamp.com/

Cyklus A2+ probíhá s finanční podporou Ministerstva kultury ČR, Magistrátu hlavního města Prahy a Městské části Praha 4.

http://punctum.cz/

http://advojka.cz/A2plus

Zabloudila jsou, pokud je nám známo, nejdéle působící tuzemskou noisovou formací. Legendární skupina proměnlivého složení, názvu i zvuku si během tří dekád vybudovala pověst jednoho z nejsvobodomyslnějších experimentálních projektů v Česku. Zabloudil(a) už od svých začátků fungovali stranou hlavního dění a šokovali nekompromisním přístupem k hudbě a hudebnímu provozu. Zvuk kapely, jíž prošlo mnoho osobností olomouckého, respektive přerovského undergroundu, se vždy pohyboval v širokém rozmezí hardcoru, free jazzu, volné improvizace, noisu a performance a často ho doplňovaly vizuálně-světelné prvky či pohybové kreace. Po personálně chudších obdobích se znovu aktivovalo několik dřívějších členů a v současné době skupina vystupuje v sedmičlenné sestavě.

https://www.facebook.com/zabloudila

Jano Doe je sólový projekt kurátorky, kulturní manažerky a konstruktérky nástrojů Kataríny Gatialové. Je členkou live-codingového Kolektivu nebo noisových skupin Inocenc a Augiášův sonický chlév. Experimentuje se softwérově řízeným rádiem a věnuje se opravě a zviditelňování starých syntezátorů. Její živá vystoupení mají formu live-patchingu – všechny signálové cesty vznikají na jejím vlastnoručně vyrobeném modulárním syntezátoru přímo před publikem v kombinaci s no-input vazbením mixpultu a zašuměnými kazetovými smyčkami. Vznik a tvarování signálu jsou demonstrovány na obrazovce osciloskopu a lo-fi estetiku příležitostně doplňují světelné efekty v podobě hořícího modulu nebo napájecího zdroje.

https://soundcloud.com/janodoe

http://punctum.cz/

http://advojka.cz/A2plus

Proč je v Salvadoru nejvyšší míra vražd na světě? Má země šanci vymanit se z kruhu násilí? Kdo byl salvadorský básník Roque Dalton? Jak se dostal v šedesátých letech do Prahy a do hledáčku tajných služeb? — Nad salvadorským číslem A2 budou diskutovat iberoamerikanisté Radek Buben a Michal Zourek. Moderuje Michal Špína, který následně s Matoušem Jaluškou přečte překlady pražských básní Roqueho Daltona.

https://www.facebook.com/events/2099579430278206/

Skupina Pretty Old Sound hraje destruktivní rock. Destruktivní ne proto, že by jako mnoho současných kytarovek nostalgicky snila o dobách, kdy (sebe)ničení bylo základním rock’n’rollovým modem vivendi, ale kvůli tomu, že jediný stálý člen kapely, původem bulharský kytarista a zpěvák Dimitar Dimov kolem sebe udržuje konstantní destrukční pole. To způsobuje, že Pretty Old Sound – ať už je aktuální složení jakékoli – prakticky nejsou schopni odehrát koncert, o kterém by se dalo říct, že byl průměrný; reakce jsou zpravidla buď nadšené, nebo naopak zcela znechucené, navíc se často prolínají. Nejnovější obsazení se dá nicméně považovat za hvězdné: frontmana doplňuje baskytarista Emil Prachař ze skupiny Vole a kolektivu Hluch Crew a v Berlíně usazený australský bubeník Chris Hughes, který působil například v kapelách The Fatal Shore nebo Hugo Race & The True Spirit.

https://prettyoldsound.bandcamp.com/

Ruinu je noise-improvizační trio z prvního vrhu pražského vydavatelství Klang-und-Krach. Jan Klamm a Patrik Pelikán používají kytaru, respektive saxofon způsobem, který je pro nástroje ponižující: hrají na ně, jako by je odhazovali. Pomocí diktafonů fragmentarizují vznikající zvukovou matérii, zatímco perkusista Ondřej Parus se svými údery snaží zakopat do země vše, co Klamm s Pelikánem rozloží, a když už se to dál nedá vydržet, všichni tři se začnou řídit heslem „nejrychlejší přežije“. Existence kapely tak není závislá na souhře, nápadech nebo energii, ale spíš na tom, jestli je ještě co odhazovat, rozkládat, zakopávat a před čím utíkat. Od roku 2007 vydali řadu nahrávek, spolupracovali například s vokalistou To Live & Shave in LA Tomem Smithem nebo s improvizátorem Martinem Klapperem.

https://ruinu.bandcamp.com/

Vstup: 80,-. Konec striktně v 22:00!

Koncept „tichého“ koncertu, recipovaného prostřednictvím sluchátek, proslavil festival Le Placard, který roce 1999 založil pařížský hudebník Erik Minkkinen (známý ze skupiny Sister Iodine a dalších experimentálně hudebních formací). Od té doby se tato nomádská, v reálném čase streamovaná akce uskutečnila na mnoha místech po celém světě. V Česku sluchátkový festival inicioval v Praze usazený francouzský hudebník Romano Krzych – první ročník proběhl v roce 2012 v Komunikačním prostoru Školská 28 a spolupracovaly na něm ještě kulturní čtrnáctideník A2 a vydavatelství KLaNGundKRaCH. Další ročník se uskutečnil roku 2015 v Karlin Studios. V loňském roce jsme se k tomuto formátu vrátili v rámci koncertní série A2+ nezávisle na mateřské platformě Le Placard.v žižkovském prostoru Punctum.

Ideou festivalu, během něhož posluchači vnímají živou hudbu prostřednictvím sluchátek, je vytvořit intimní prostor pro poslech hudby nikoli v izolaci domova, jak bývá běžné, ale ve společnosti dalších lidí. Toto pojetí živého a zároveň zcela privátního poslechu hudby (ale třeba i mluveného slova nebo terénních nahrávek) si získalo mnoho příznivců na celém světě – částečně i proto, že produkce nejde jen do sluchátek na daném místě, ale bývá také streamována po internetu.

Festival je otevřený nejen posluchačům, ale i účinkujícím, nemá pevnou dramaturgii, pořadí je ponecháno na vystupujících. Každý, kdo chce přispět svým živým vystoupením nebo třeba DJským setem, se může přihlásit, zapojit své vybavení a zahrát (technická omezení daná charakterem sluchátkového festivalu k účasti nicméně předurčují především elektronické a tišší akustické hudební projekty).

Pořadatelé: A2, Romano Krzych, KLaNGundKRaCH, Punctum.

Cyklus A2+ probíhá s finanční podporou Ministerstva kultury ČR, Městské části Praha 4 a nadace Český hudební fond.

Kontakt: [email protected] (CZ, EN), [email protected] (FR,EN)

Technická podpora: Handa Gote

Duo Diatribes tvoří ženevští hudebníci Cyril Bondi a d’incise. Společně vedou promotérský kolektiv a label INSUB., zaměřený na elektroakustickou, improvizovanou i komponovanou experimentální hudbu. Diatribes hrají od roku 2004 a jejich zaměření původně vycházelo především z vlivů free jazzu, noiseu, musique concrête a volné improvizace. S postupem let se produkce obou hudebníků, postavená především na využití perkusí a elektroniky, vyvíjela směrem k výrazové oproštěnosti, introvertnímu zkoumání tvůrčího procesu a sledování detailních zvukových struktur. Prostě řečeno: k jemnosti a jednoduchosti při zachování původní tenze. Poslední, značně minimalistické album Sistere vydali Diatribes letos na novém slovenském labelu Mappa.

Lambs Gamble je americko-kanadské trio produkující poloimprovizovanou hudbu rozkročenou mezi experimentální elektronikou, noisem, free jazzem a dekonstruovaným rockovými formami. Původně – od roku 2002 – šlo o příležitostný projekt basisty a hráče na elektroniku George Cremaschiho (KRK, Pražský improvizační orchestr) a perkusisty Fritze Welche (Peeesseye), jejichž spolupráce vyústila albem Memory Collapse, v roce 2009 se připojil kytarista, hráč na elektroniku a vokalista Eric Boros, známý ze skupiny Vialka. V trojici posléze vydali studivou desku Casual Pustule Lingo a živou nahrávku Jazz Puke on the Presidential Dancefloor. V letošním roce se skupina vrátila s LP Farewell Body Bags (Discombobulate Records).

Berlínský trumpetista Axel Dörner od devadesátých let rozvíjí naprosto ojedinělý přístup ke hře na trumpetu, který v roce 2001 prezentoval na nahrávce s prostým názvem Trumpet. Od té doby až do současnosti platí, že na trumpetu hraje jako nikdo jiný. Během uplynulých patnácti let se Dörner v různých koutech Evropy a v rámci rozmanitých improvizačních seskupení potkával s hráčem na amplifikovaný pletací stroj Dopleta 180 Ivanem Palackým a také s trumpetistou Petrem Vrbou, který v poslední době čím dál víc pracuje i s elektronikou. Nyní  se vydávají na cestu po několika městech České republiky, aby v triu koncentrovaně navázali na minulá setkání.

Odkazy:

Diatribes

http://www.dincise.net/diatribes/diatribes.html

https://diatribes.bandcamp.com/

https://mappa.bandcamp.com/album/sistere

https://www.youtube.com/watch?time_continue=26&v=LPGTDyPtNNI

Lambs Gamble

https://vimeo.com/203855541

http://freemusicarchive.org/music/Lambs_Gamble/

Dörner/Palacký/Vrba

www.axeldoerner.org 

www.palacky.org 

http://artycok.tv/9097/ivan-palacky)

www.vrrrba.cz

http://punctum.cz

https://www.advojka.cz/a2plus

http://www.alternativa-festival.cz/

Elektroakustický improvizační projekt malířky Ivety Plné Poprvé a za peníze je založený na soustředěném zkoumání zvukových možností hudebních nástrojů (kytara, foukací harmonika), vibrujících elektrických přístrojů i nejrůznějších předmětů, které buď zní či rozeznívají, anebo naopak ve vztahu ke zvuku fungují jako překážky. Jako hlavní prostředek – nástroj ohledávání – slouží kontaktní mikrofon. Třením, vibracemi a různými manipulacemi vzniká pestrá sonická matérie, která je v nejlepším slova smyslu nepředvídatelná: je mnohdy přebuzená a třeskutá, přitom ale křehká a plná detailů. Občas se z hlukového podhoubí překvapivě vynoří i zárodky harmonie. Tvorba Poprvé a za peníze implicitně manifestuje, že i práce s nahodilými prvky vyžaduje maximální míru koncentrace, pečlivosti a trpělivosti.

Thisnis je slovensko-maďarské trio, které vzniklo v roce 2016 a zatím koncertovalo především v Budapešti. Bubeník Áron Portoleki, akordeonista Ádam Móser a multiinstrumentalista Miroslav Tóth, který v Thisnis hraje především na alt- a sopránsaxofon, spolu hráli už ve formaci Funeral Marching Band. Svůj nový projekt popisují jako „trio metažánrových variací“. Je to tak trochu freejazz, trochu umění a trochu sveřepý experiment, který se neobejde bez nadhledu a legrace – to když se žánrové variace projevují deformacemi někdejších avantgardních hudebních forem, jež nicméně ani po své „dekonstrukci“ zpravidla nejsou úplně nezřetelné. Tóthův dadaistický vokální projev si patrně vzal něco z Raoula Hausmanna a něco zase z televizních pohádek, to ale neznamená, že neumí překvapit. Naopak. Ukazuje se, že exces a akademismus si občas docela rozumějí.

Francouzský jednočlenný elektronický projekt Ragequit staví především na hluku a dronech ale nedělá mu problém dovést své sety k rytmičtějším polohám. Jeho vlastní popis svou dikcí působí, jako by šlo spíše o tajnou armádní akci než o koncert: „Syntezátory, reverb, zkreslení, kytarový zvuk a mikrofon vytvářejí drone, ambient, noise a přecházejí z pomalého bzučení až k uvolnĕní zbĕsilé radiace.“ Ale kdo ví, možná si nakonec budete připadat jako na párty.

Vstup: 100 CZK

http://poprvazapenze.bandcamp.com

https://www.youtube.com/watch?v=1p3GP23ljpQ

https://www.youtube.com/watch?v=-JEPG73QOV0

https://rageq8.bandcamp.com/track/apache-1

http://punctum.cz/

https://www.advojka.cz/a2plus

Aspec(t) Zalaski je spojení italského improvizačního dua Aspec(t) a polského bubeníka Andrzeje Załęského, které po koncertní spolupráci ve Varšavě v roce 2012 vyústilo ve společnou desku Droga (Monotype Records 2015). Neapolští zvukoví experimentátoři SEC_ a Mario Gabola našli v Załęského překotných, nepředvídatelných rytmech a neartikulovaném „zpěvu“ ideální doplněk ke svým výbušným, zhusta přerušovaným improvizacím, založeným na manipulaci s kotoučovým magnetofonem a práci s fotosenzitivním systémem zpětných vazeb.Výsledkem je žánrově nezařaditelná hudba, v níž se kloubí nevypočitatelnost volné improvizace, sofistikovanost soundartu, intenzita noisu a energie punku či hardcoru. Na aktuálním turné skupinu doplní filmař a videoartista Andrea Saggiomo alias 70fps.

Původně sólový, experimentálně laděný projekt Kanaďana Roryho Hincheyho Alpha Strategy se postupně přetransformoval ve čtyřčlennou noiserockovou kapelu, v jejíchž nahrávkách je možné zaslechnout vlivy Public Image Ltd., Birthday Party nebo The Jesus Lizard. Zatím poslední deska Drink the Brine, Get Scarce (2015) byla nahraná v Electrical Audio Studios Stevea Albiniho, nicméně skupina je působivá především naživo. Ačkoli jde o písňovou tvorbu se vcelku přímočarou rockovou energií, Alpha Strategy si zachovávají všudypřítomný neurotický puls a smysl pro disonanci. Výsledná podoba jako by upomínala na to, že hudbu si lze sice užít, ale nepříjemné stránky skutečnosti nikam nezmizí.

Vstup: 100 CZK

http://www.toxorecords.com/aspec(t)/

https://vimeo.com/214847778

https://alphastrategy.bandcamp.com/

https://www.advojka.cz/a2plus

http://www.potrva.cz

Victoria Shen se ve svých videích na čistě vizuální rovině pokouší zachytit absurdnost obrazů, které každodenně konzumujeme. Její hudební performance, které jsou často doprovázeny projekcí, jsou syrovější a živelnější. Shen používá především podomácku vyrobené analogové syntezátory, kontaktní mikrofony a další DIY elektroniku. Její přístup k hudbě, jak sama uvádí, je „skulpturální“ – zvuk tvaruje jako objekt a pracuje s ním jako s fyzicky přítomnou matérií, kterou lze během vystoupení opracovávat. Klíčovým aspektem se tak stává textura. Harsh noise je zde jen limitní definicí.

Několik let hibernující projekt 2 Horses Too Many se před nedávnem připomněl v rámci série Wakushoppu, kde si Patrik Pelikán a Petr Vrba – ten večer polovina pražsko-budějovické fúze Bahnhoffreundshaft – v první fázi večera zahráli ve dvojici. Zatímco dříve byli posluchači zvyklí spíše na jemnější improvizaci, v níž nechyběla ani souhra dechových nástrojů, tentokrát spolu mnohem syrovějším způsobem komunikovala především Vrbova výbušná elektronika a Pelikánovo neurotické obrábění steel kytary, doprovázené praskáním kontaktních mikrofonů. Obnovená spolupráce by mohla konečně naplnit potenciál, jejž v sobě obsahuje název projektu: když jedna věc schází, nejlepší je udělat pár rychlých pohybů a zjistit, že ve skutečnosti dvě věci přebývají.

Kontrabasista The Pololáníks Martin Lauer se ve svém sólovém projektu Autopoetik zabývá tvorbou umělých či utopických zvukových krajin, které formuje ve víru improvizačních reakcí na předem nahrané zvuky, smyčky a terénní nahrávky a v nichž se kloubí přírodní a lidské zvuky s právě utvářenou hudební matérií. Ta ovšem není primárně motivována strukturními hudebními principy, nýbrž spíše energií a dynamikou nenadálých spojení mezi různorodými zvukovými projevy.

Vstup: 100 CZK

https://soundcloud.com/evicshen
https://soundcloud.com/klangundkrach/sets/pelikan-vrba-placard-headphone

https://soundcloud.com/autopoetik

https://www.advojka.cz/a2plus
http://www.potrva.cz