Výkon moci pro blaho občanů

Jednoznačné pozitivum učebnice Veřejná politika je skutečnost, že taková příručka na českém trhu po roce 1989 žalostně chyběla a nemohly ji nahradit publikace, které se zabývaly dílčími či příbuznými tématy. Tato česká učebnice, napsaná skutečně reprezentativním mezinárodním kolektivem autorů, má svého anglického předchůdce, který byl publikován v roce 2003 v Bratislavě. Jak editor v úvodu přiznává, v řadě směrů došlo k doplnění či naopak vypuštění některých pasáží, aby co nejlépe vyhovovaly potřebám českých čtenářů. Užitečnost knihy tak ocení nejen studenti vysokých škol, ale všichni, kdo přicházejí častěji do styku s orgány státní správy či samosprávy. V českém postkomunistickém prostředí, kde se teprve v devadesátých letech znovu začala usazovat jasná distinkce mezi státní správou a samosprávou, mezi vrchnostenským dirigováním a veřejnou správou jako službou občanům atd., je publikace neoddiskutovatelným přínosem.

Pozitivem knihy je hlavně snaha autorů o vyváženost. Na řadě míst tak nalezneme věcné argumenty ohledně řady populárních či dokonce mnohdy populistických požadavků, které se na člověka valí z médií a programových prohlášení politických stran. Jde například o otázku potřeby privatizace státní správy a zavedení manažerských postupů v ní – viz kapitola 6. Na této kapitole participoval z českých autorů vedle M. Potůčka i R. Pomahač, který již ve svých dřívějších textech vyjadřoval značný despekt k nutnosti maximalizace manažerských postupů v kontrastu s tolik zavrhovanou tradiční byrokracií. V čase, kdy prezident Klaus zvedá výstražně prst proti dnešnímu domnělému „NGOismu“, bych upozornil zvláště na zdařile a věcně zpracovanou kapitolu 7 o roli občanského sektoru ve veřejné politice od slovenských auto­rů P. Friče a M. Bútory. Pozornost zaslouží i kapitola 8 od D. Greenberga, která se zabývá metodami hodnocení veřejných programů a na transparentních příkladech (např. postavení fotbalového stadionu či měření přínosu rekvalifikačních programů pro nezaměstnané) ukazuje možnost, jak relativně exaktně vypočítat přínos konkrétních opatření pro společnost.

Ten, kdo užije knihu spíše pro dobrovolné sebevzdělání a jako poučnou četbu, nepochybně ocení poměrnou četnost konkrétních příkladů z praxe, které mají demonstrovat platnost či efektivitu aplikace různých teoretických předpokladů. Nejčastěji jsou vybírány příklady ze sousedství ČR, hlavně ze Slovenska, Maďarska a Polska.

Skutečnost, že se jedná o publikaci osmnácti autorů, má však  nepříjemný důsledek. Místy dochází k opakování skutečností, které už zazněly jinde. To se týká především kapitol, které se soustřeďují na teoretické koncepce veřejné politiky. Dalším problémem je sama struktura knihy. Jak přiznává editor v úvodu: přestože učebnice má 13 kapitol, skládá se v podstatě ze dvou částí. Zatímco prvních osm kapitol je spíše obecné povahy, kapitoly 8–13 představují rozbor vybraných oborů veřejné správy (např. sociální politika či vzdělávací politika). Výběr oborů, jakkoli jednotlivá témata jsou zde velmi pěkně zpracována, se zdá být přeci jen nahodilý. Je otázkou, zda by bývalo nebylo užitečnější vytvořit dvě tenčí speciální publikace, obecnou a zvláštní část. Zatímco první ze jmenovaných by se soustředila na výklad obecných institutů veřejné politiky a její teorie, druhá by pak pojednala o všech důležitých sektorech veřejné politiky. Takové členění na obecnou a zvláštní část, obvyklé například u učebnic správního práva, by v případě učebních textů z oblasti veřejné politiky bylo podle mého názoru neméně užitečné. Nepochybně je také škoda, že publikace má pouze věcný rejstřík. Poskytuje totiž solidní přehled teoretických přístupů k deskripci a konstrukci veřejné správy, a tak by personální rejstřík rozhodně usnadnil práci s textem těm, kdo v ní budou hledat výklad názorů toho kterého teoretika.

I přes tyto výtky, které se týkají především dodržování formálních pravidel psaní učebnic, se domnívám, že jde o publikaci velmi záslužnou, a dovolil bych si říci, že možná také o jeden z nejdůležitějších vysokoškolských učebních textů z oblasti právních a sociálních věd, který se objevil na trhu v loňském roce.

Autor je historik.

Martin Potůček a kolektiv: Veřejná politika. Sociologické nakladatelství – SLON, Praha 2005, 399 stran.