Mahmúd Abbás vyhlásil na 26. července konání plebiscitu, ve kterém Palestinci rozhodnou o své budoucnosti. Vedly ho k tomu přetrvávající spory mezi jeho hnutím Fatah a vládnoucím Hamásem. Na stole je dokument vězňů navrhující jednotný postup při utváření státnosti. Hamás jej odmítá, stejně jako referendum. Ozbrojené střety přitom trvají a násilí eskaluje. Co se tedy vlastně uvnitř Palestinské samosprávy děje a především, čeho se zde můžeme v nejbližší době dočkat?
Osmnáctibodový dokument inicioval vězněný Marván Barghútí (mj. vůdce Fatahu v parlamentních volbách) a Hamás s Fatahem se nad ním přou kvůli několika bodům:
Obsahuje totiž uznání Izraele a v zásadě tak legitimizuje palestinské soužití po jeho boku ve vymezených hranicích vytvořených před rokem 1967, tedy na území obsahujícím nejen západní břeh Jordánu a Gazu, ale také například východní Jeruzalém a Golanské výšiny. Tyto body jsou pro Hamás nepřijatelné, protože podle jeho zakládací charty je Izrael úhlavním nepřítelem a Palestincům patří území od řeky Jordán až k Středozemnímu moři. Proto také Hamás referendum odmítá jako nezákonné, mimo jiné také kvůli nemožnosti zajistit příležitost hlasovat asi 5 milionům palestinských uprchlíků. „Je to pokus o puč této vlády a o svržení tři měsíce staré palestinské demokracie,” vyjádřil se například ministr informací Júsuf Rezka.
Mahmúd Abbás prohlásil, že pokud Hamás do 26. července plán vězňů uzná, referendum zruší. K urnám by přitom dnes přišlo zhruba 70 procent Palestinců. Nelze se divit, referendum by bylo zcela bezprecedentní událostí. Vždyť Palestinci ještě nikdy o tak zásadní věci, jakou je vymezení vlastního státu, nerozhodovali. Dokument je navíc obestřen mučednickou aurou vězněných, na což také Barghútí spoléhal. Je to nejen snaha o obnovení palestinské jednoty, ale zejména chytrý politický tah člověka, který prohrál volby a rád by znovu získal vliv.
Mezitím ale trvají násilné střety, vzájemně se vraždí příslušníci militantních křídel obou stran. Poslední dobou se však zdá, že na nejvyšší úrovni lze najít společnou řeč. Příkladem mohou být tajná jednání, která minulý týden vedl jeden z nejvýše postavených lídrů Fatahu Mohammed Dahlan se zástupci Hamásu. Údajně na nich bylo domluveno začlenění bezpečnostních sil Hamásu do stávající palestinské policie pod vedením Fatahu. Obě strany také oznámily, že se shodly na patnácti ze všech bodů dokumentu a jsou tak na dobré cestě k dalším ústupkům.
Hrozba Mašál
Že by se tedy blýskalo na lepší časy? Těžko říci, vývoj událostí totiž ovlivňuje také situace uvnitř bojujících stran. Fatah trpí vnitřním rozkladem, stará zkorumpovaná garda z dob Jásira Arafata (například bývalý předseda parlamentu Ráfik al-Natší) v něm bojuje s mladšími racionalisty (zmíněný Mohammed Dahlan). Třetí významnou, ale prakticky nezávislou sílu pak tvoří militantní brigády al-Aksá. Spory uvnitř Fatahu vnímají i zástupci Hamásu: „Je jasné, že je Fatah rozdělen na lidi, kteří chtějí mluvit o jednotě Palestinců a na ty, kteří jen sledují vlastní zájmy,” říká k tomu palestinský právník Yahía Músa. Hamás byl oproti tomu vždy známý svojí disciplínou a názorovou jednotou, díky níž také zčásti v lednu zvítězil ve volbách. Tuto jednoznačnou výhodu však začíná nyní ztrácet s tím, jak se množí názorové spory mezi exilovým politickým vedením v čele s radikálním Chálidem Mašálem a členy palestinské vlády. Ten první v klidu hlásá ze syrského Damašku své protiizraelské útoky, zatímco druzí pracují zuby nehty
na udržení vlády a jsou tak nuceni k mírnější rétorice. Mašál obráží arabské země, Írán i Rusko a prezentuje zahraniční politiku Hamásu, podle premiéra Haníy je ale jejím oficiálním představitelem ministr Zahar. Vše pak jen doplňuje událost z posledních dnů: Gazí Hamad, mluvčí vlády, označil uznání Izraele, tedy jeden z bodů „vězeňského“ dokumentu, za možné. Mašálův úřad se ihned ozval s protitahem a Hamadův výrok označil za nepřijatelný. Kdo je za této situace partnerem pro jakákoli jednání? To neví ani sám Mahmúd Abbás a nelze se proto divit, že Západ ani Izrael například nejednají o obnovení finanční pomoci. Jedno je však jisté: Pokud převáží Mašálův vliv a palestinští pragmatici budou odsunuti do pozadí, může se Hamás vrátit zpět do opozice a pokračovat ve svých teroristických útocích.
Další Mogadišu?
Zásadní otázkou zvláště ve chvíli, kdy k referendu dojde a dokument schválen bude, zůstává, jak zareaguje židovský stát. Varianta stažení do hranic před šestidenní válkou jen kvůli přání Palestinců je nereálná a premiér Ehud Olmert proto také odmítá celou záležitost komentovat. Přesto by ale schválený text mohl Abbásovi pro jednání s Izraelem pomoci. Palestinci by svým „ano“ totiž nepřímo vyslovili nedůvěru vládě Hamásu. Referendum se proto může ukázat jako Abbásův nástroj k umírnění vládnoucích radikálů, nebo k jejich diskreditaci. Nikdo si však netroufá odhadovat, jak vše skončí, pokud „zelená“ vláda skutečně padne. Odejde znovu do opozice a vrátí se k terorismu, jak doporučuje Chálid Mašál, nebo spustí její militantní složky v Palestině peklo v bojích s Fatahem? Pak by se potvrdila slova Tonyho Karona z časopisu Time, který varuje, že v Gaze „může nastat podobný vývoj jako v somálském Mogadišu”. Západ by si proto měl uvědomit nebezpečí, která se s eskalací násilí v oblasti pojí, a urychleně začít jednat s Palestinci i Izraelem.
Nezbývá než doufat v další z možných scénářů, rýsující se v posledních dnech, s nímž podle prvních zpráv souhlasí i Hamás. Stávající vládu by měl nahradit jakýsi nezávislý úřednický kabinet, složený ze zástupců všech politických hnutí. Ten by přenesl zodpovědnost za důležitá rozhodnutí na předsedu samosprávy. Napětí mezi militanty by se uklidnilo, kontroverzní referendum by odpadlo a Abbás by mohl začít znovu vést zamrzlá jednání s Izraelem.
Autor je analytik Asociace pro mezinárodní otázky.