Slůně

Moji lásku k tobě má teď malé slůně,

narozené v Berlíně či v Paříži

a bloudící na svých polštářových tlapách

předsíněmi domu správce zvěřince.

 

Chraň se nabízet mu housku francouzskou,

chraň se nabízet mu zelné košťály,

může sníst jen něco dílků z mandarinky,

občas bílou housku nebo cukrátko.

 

Neplač, moje něžná, že je uvězní

brzo v těsné kleci pro smích služebným,

že je budou blažit doutníkovým dýmem

prodavači za výskotu švadlenek,

 

a nemysli, milá, že nastane den,

kdy se rozzuřeně urve ze řetězu

a jak bus se bude řítit ulicemi

a nohama drtit sténající dav.

 

Ne, spíš si je představ v ranním rozbřesku

ve zlatě a mědi, vírech pštrosích per

jako horu, na níž k bázlivému Římu

velkolepě kodrcal se Hannibal.

 

Přeložil Jaroslav Kabíček