Totálně ujetá totalita

Slovo totalita začalo u nás dělat kariéru až po Listopadu. Dříve se oficiálně mluvilo o socialismu, skromněji o reálném socialismu, neoficiálně pak o komouších, komančích, bolševikovi či o porušování lidských práv. Teď došla totalita obliby na stránkách novin, časopisů, v rádiu, v televizi, na internetu od seriózních adres až po obskurní diskusní fóra. Zneužívá se, ať už jde – pro příklad – o Paroubkův totalitní nemrav, totalitní tyranii politické korektnosti nebo o modrou totalitu, feminismus jako nový totalitarismus či totalitní praktiky a podrážděné reakce eurooptimistů. Používá se také legračně. Tak třeba se lze dočíst, že lépe nebude, dokud nevymře totalitní populace. (Zde je ostatně legrační nejen to slovní spojení, je to i pěkná ukázka jednoho z nejtrvanlivějších polistopadových klišé myšlenkových.) Vyskytují se totalitní žáci, nešťastní, protože se museli učit místo angličtiny ruštině. Jeden pěkný citát, proto doslova: „Studio komorního tance bylo jedním z míst, kde byl soudobý český tanec za totality vlastně skryt v ilegalitě.“ Dočítáme se také, že „Prima odvysílá totalitní Plechovou kavalerii“. Možná by stačilo „propagandistickou“, nebo jen „pitomou“? Pochybná je i totalitní hranice (totiž střežená hranice komunistického světa, na níž se vraždilo), ale dá se tomu rozumět. Dá se rozumět i uživateli: chtěl se vyjádřit stručně. Taktéž „totalitní architektura“ je srozumitelná, pokud se tím myslí architektura, která měla propagandistické poslání. Na pováženou je to právě vinou nadužívání pojmu: čtenář pak nemusí vědět, zda má pisatel na mysli všechno, co se postavilo v komunistické éře, anebo jenom stavby ideologicky poznamenané. Co to ovšem jsou totalitní vtipy a anekdoty? Naivní by si myslel, že to bude odpudivá režimní satira „protiměšťácká“, „protiimperialistická“, „antisionistická“ nebo potírající nešvary v komunálních službách. Jak však ukáže letmý průzkum internetu, většina to asi chápe přesně naopak: totalitní vtipy jsou vlastně – anekdoty protikomunistické. Je v internetu také docela vtipná sbírka „totalitní reklamy“ – ukazuje se ale, že do ní patří třeba i reklama na obaly na vejce. To už se mi zdá přehnané, podle téže logiky by mohl být Komenský spisovatelem doby Temna. Nedorozumění hrozí na každém kroku. „Totalitní párty“ není, jak bychom se mohli domýšlet, rejem podzemních stalinistů, ale večírkem parodickým („Totalitní víkend je za námi. Bylo to socialistické a totálně ujeté. Červené šátky jsou někdy i slušivé. Nakonec, posuďte sami. Fotky jsou již ve fotogalerii.“). Dotvrzuje to i výzva všem, kdo se chtějí účastnit tanečního večírku a „doma najdou nějaké staré předměty z doby komunistické éry (bysty, obrazy prezidentů, vlajky, hesla, fotografie atd.) nebo oblečení (policejní a pionýrské stejnokroje)“. Rozumím takové zábavě stejně málo jako rekonstrukcím historických bitev, a tak jsem už dál nehledal. Ale je jistě jen otázkou času, než se vyskytne totalitní účes (model 1972) nebo totalitní mixér (rok výroby 1966). Nebo totalitní pisatel těchto řádků (1959).