Ve Starých Hradech na Jičínsku se už prodalo všechno. Kravín, silnice, plynové přípojky, louky. Jediné, co zbývá, je zámek.
Zámku ve Starých Hradech hrozila likvidace už v šedesátých letech, naštěstí na ni chybělo 1,5 milionu Kčs. Pokoutní záchranu památky zatím organizoval místní učitel Vladimír Holman. Začalo to provizorní opravou střechy, zdí, úklidem nádvoří. Lidé nosili na střechy tašky ze zborcených stodol, podle odhadů na zámku pracovalo na dva tisíce dobrovolníků. Holman spoléhal na své konexe a sháněl desetitisícové částky po kraji. Podařilo se zachránit konírnu, zrestaurovat kulturní dům… Práci trampů, kteří měli zakázáno se sdružovat, narušoval Sbor národní bezpečnosti. Po několika letech se Holmanovi podařilo „za kilo párků, kávu a malé pohoštění“ získat plány a rozpočet na rekonstrukci v hodnotě tři čtvrtě milionu Kčs. Pak už vyšší úředníci uznali smysl jeho počínání a vydali povolení k rekonstrukci. Nebezpečí demolice bylo zažehnáno.
Dnes je situace jiná. Holmanův syn Miroslav v prosinci roku 2006 píše agitační dopis, který obyvatelé Starých Hradů nacházejí ve schránkách. Uvádí v něm, že zámek zjevně chátrá, opravy jsou tak náročné, že je nelze řešit ze stávajícího rozpočtu obce, možnost získání dotací je prý mizivá… Zaštituje se otcovým odkazem a nabízí jediné řešení – prodej. A tady začíná spor, který přivedl Staré Hrady do celostátních médií.
Padající zámek
V listopadu roku 2006 informovali členové zastupitelstva na obecní nástěnce obyvatele malé obce Staré Hrady o prodeji památky spolumajiteli realitní kanceláře Tana Rudolfu Sukovi. Bez výběrového řízení by ji získal za 30 milionů korun. K uskutečnění prodeje nedošlo jen proto, že těsná většina starohradských obyvatel (70 ze 134) proti uskutečnění plánu protestovala peticí. Suk od koupě nemovitosti ustoupil a o jejím dalším osudu má rozhodnout referendum.
„Šlo jen o záměr a on byl jediným zájemcem,“ vysvětluje úmysl starosta Starých Hradů Josef Miclík. Jeden z hlavních odpůrců prodeje a člen nově zřízené kontrolní komise Stanislav Penc s tím nesouhlasí: „Dodatečně změnili prodej na záměr a řekli, že to byla tisková chyba. Také vysvětlovali, že pan Suk všechno na zámku nechá v původním stavu, přitom ale občanské sdružení SH, které tam už 35 let pořádá kulturní programy, dostalo výpověď.“
Ekologický zemědělec (a člen Strany zelených) Penc od začátku sporu poukazuje na rozsáhlé nedostatky v hospodaření a záměrech své obce. Komise, v níž působí, si vzala za cíl zkontrolovat účetnictví za posledních pět let. „Od roku 2001 mají v nepořádku audity, rok co rok je na to upozorňuje krajský úřad, ale pořád jim to prochází,“ stěžuje si. Komise dala podnět k vyšetřování na ministerstvo vnitra. „Nedají se prokázat milionové částky. Víme, že minulý rok prodali kravín, ale příjmová položka za milion nikde v účetnictví není. Stejné je to se svatbami. Na zámku jich byly desítky a jedna stojí 1500 korun,“ tvrdí Penc a považuje to za případ systémového selhání.
„Pozor, padající zámek,“ upozorňuje titulkem člen kulturní komise vedení Starých Hradů Jiří Matas v dalším agitačním dopise určeném obyvatelům malé obce. „Letos jsme byli upozorněni na velmi špatný stav v konírně, v roce 2007 budou muset být prostory vystěhovány, nakonec nám zbudou holé stěny,“ zaznívá v dopise. „Nedovedu si představit, kdo by o takovou nemovitost měl zájem. Jsou tu však kulturní akce. Mám je rád, fandím jim… Ale tyto akce do obecního rozpočtu peníze nepřinesou. V naší republice není přece zvykem, aby kultura vydělávala,“ píše Matas, který zasedá v zastupitelstvu už dvanáctým rokem a nyní, po vlně odporu proti prodeji zámku, si chátrajícího objektu najednou povšiml. Na zámku, který si najímá literární archiv Památníku národního písemnictví (PNP) za 600 000 Kč ročně, jsou podle Matase nevhodné podmínky pro skladování písemností a odvolává se na slova ředitelky PNP Evy Wolfové. Ta však potvrzuje, že smlouva do roku 2015 platí. „Je to trochu účelová informace. To je zajímavé, co o tom může vědět?“ podivuje se Wolfová nad tím, jak zastupitel posuzuje podmínky pro skladování archiválií.
Drobné nedostatky
Zámek není v dobrém stavu, na tom se shodnou všichni. Potřebuje rozsáhlé investice, stačil by jeden až dva miliony korun, domnívá se Stanislav Penc. Na první pohled by neměl být problém tuto částku postupně shromáždit, ať už z grantů či z pronájmu PNP. „Občané chtěli po zastupitelích informaci, kolik by stály opravy, nic se ale nedozvěděli,“ říká ředitelka literárního archivu PNP Eva Bílková. Nedostatek veřejných informací pociťuje i další žena ze Starých Hradů, signatářka petice Jitka Stoklasová: „Je to těžké, postavili se proti nám, bouří se. Všichni ze zastupitelstva drží pospolu. A teď píšou, že referendum nebude.“
Převážná část peněz získaných z pronájmu prostor, které má na zámku PNP, jde zpět do jeho rekonstrukce, tvrdí starosta Josef Miclík. Ve skutečnosti se však za posledních pět let na obnovu a rekonstrukce do zámku vrátila jen jedna třetina této částky. Co se děje se zbytkem? „To se nám nepodařilo zjistit,“ říká Penc. Návrh rozpočtu, který zastupitelstvo schvaluje, se prý navíc diametrálně liší od toho, co je odesíláno na ministerstvo financí. Pokud jde o peníze z grantů, starosta nezastírá, že žádné žádosti nepodává. Jsou prý složité a obec by prý stejně žádné peníze nedostala. To je znovu jen poloviční pravda. Granty by obec nedostala, jelikož nemá v pořádku audity, což je jedna z podmínek udělení dotace. Zjištění kontrolní komise starosta nepopřel. K neshodám v účetnictví poznamenal, že šlo o strašně malou částku režijních nákladů, asi dvě stě tisíc korun.
Přes všechny tyto nedostatky však šance na získání grantu existuje. Současné vedení literárního archivu PNP na starohradském zámku se pokoušelo nabídnout zastupitelům ve věci žádostí o grant pomoc. Nedostalo se jim ale potřebných informací. „Měli by žádat, ale to musí majitel,“ uzavírá Eva Bílková.
Vedení města však při pokusu o prodej zámku stále nachází tichou podporu necelé poloviny obyvatel Starých Hradů. Každý pro to může mít své vysvětlení. Pro někoho je jím dopis pana Holmana, pro jiné dezinformace na obecní nástěnce, chyby v auditech, osobní diskreditace či pomluvy. „Čelíme dezinformační kampani, připomíná to atmosféru sedmdesátých let,“ vyjadřuje obavy bývalý disident Stanislav Penc půl roku po komunálních volbách, v nichž z devíti kandidátů vzešlo devítičlenné zastupitelstvo. A to je zřejmě další příčina stavu, který komunální politiky zbavuje odpovědnosti za své jednání.
Autor je spolupracovník redakce.