Během posledních tří měsíců vzrostla cena chleba v Zimbabwe o 300 procent a olej se v obchodech a na ulici prodává po lžících, protože větší množství si někteří zákazníci nemohou dovolit. Prezidentské volby mohou za této situace otřást pozicí stávajícího vládce Roberta Mugabeho.
Že hospodářství Zimbabwe kolabuje, je všeobecně známo. V reakci na hrozivou inflaci, dosahující 100 000 procent, vydala počátkem roku Centrální banka novou bankovku v hodnotě deseti milionů. Loňská úroda kukuřice byla pouhou desetinou množství, které bylo v Zimbabwe sklízeno v devadesátých letech, a pro letošní sklizeň se podařilo osázet jen 14 procent půdy, na které se kukuřice sklízela v roce loňském. Mizérie, do níž Robert Mugabe svou zemi dovedl, má za následek, že prezidentské volby na konci března představovaly pro vůdce země největší politickou výzvu od roku 1980, kdy se dostal k moci.
Vítězství vládní strany ZANU PF v parlamentních volbách před třemi lety mělo zajistit Mugabemu jistou vládu až do roku 2010. V prosinci minulého roku však jeho vlastní strana překvapivě zablokovala automatické prodloužení prezidentského mandátu a Mugabe byl nucen vyhlásit předčasné prezidentské volby. Ekonomický kolaps země oslabil nejen loajalitu členů vládní strany, ale také policejních a vojenských složek, které tvoří páteř Mugabeho režimu. A aby toho nebylo na stárnoucího diktátora málo, do boje o prezidentské křeslo se 5. února přihlásil bývalý ministr financí a významný člen politbyra ZANU PF Simba Makoni. Ze strany byl okamžitě vyloučen a nazván zprvu zrádcem, později dokonce prostitutem bez zákazníků.
Nemastné narozeniny
Makoni představoval reformní křídlo ZANU PF. Již v minulosti se několikrát dostal s Mugabem do sporu kvůli odlišným ekonomickým názorům a jako jeden z mála vládnoucích politiků nečelí obviněním z korupce. Jeho kandidatura tak vnesla novou energii do předvolební atmosféry. Podle pozorovatelů z organizace ZESN (Sdružení na podporu voleb v Zimbabwe), která zastřešuje nezávislé volební experty, se ihned po oznámení nového účastníka prezidentského klání nechaly zaregistrovat tisíce nových voličů.
Mugabe oslavil 23. února osmdesáté narozeniny a ceremonie, která se při této příležitosti konala, měla být také oficiálním zahájením předvolební kampaně. V tvářích přítomných členů politbyra se však zračila únava a Mugabemu a ani přítomným roztleskávačům se nepodařilo vyvolat atmosféru jásavého předvolebního nadšení. Fakt, že vládní strana – dříve tak sebevědomá ve svých projevech a razantní v přístupu k opozici – působila natolik pasivně při rozjezdu volební kampaně, ukázal, jak velkou ránu Simba Makoni ZANU PF zasadil. Politický analytik John Makuje poeticky přirovnává Makoniho kandidaturu ke světlu na konci tunelu.
Jak se dělá výsledek
A jaké má v boji o prezidentské křeslo šance tradiční opozice? Hlavní opoziční strana MDC se před třemi lety rozdělila na dvě frakce, přičemž jedna nyní vyslala do boje o prezidentské křeslo mnohaletého Mugabeho odpůrce Morgana Tsvangiraie a druhá frakce, vedená Arturem Mutambarou, vyjádřila svou podporu Makonimu.
O výsledku voleb ovšem nerozhodují jen voliči, ale i ten, kdo celý volební proces režíruje. Podle opozice se to na seznamu voličů před volbami jen hemžilo jmény staříků a stařenek narozených počátkem minulého století. Že by příjemné klima a střídmá strava byly příčinou tak neuvěřitelně vysokého výskytu voličů starších 100 let? Nikoliv, spíše Mugabe opět zopakoval svůj trik s mrtvými dušemi z předcházejících voleb. K dalším volebním kouzlům lze použít korespondenční hlasování, kterého byli oprávněni využít státní zaměstnanci, policie, armáda a členové volebních komisí. Korespondenční volba s sebou nese jednak riziko dvojího hlasování (jeden hlas pošlete poštou a druhý dopravíte do volební místnosti osobně), ale hlavně dává prostor pro kontrolu politického přesvědčení voliče. Podle odhadů opozice se korespondenční hlasování týkalo asi 200 000 osob, což, pokud by opravdu každý korespondenční volič hlasoval dvakrát, vydá téměř stejný počet hlasů, o nějž v roce 2002 porazil Mugabe svého konkurenta.
Celkem bylo k volbám registrováno okolo 5,6 milionu voličů. V diaspoře žijí další 3 miliony Zimbabwanů, z nichž dvě třetiny tvoří uprchlíci do sousední Jihoafrické republiky. V posledních týdnech před volbami organizovala opozice v JAR kampaň, která měla aspoň část emigrantů přimět k návratu domů a k účasti na volbách. Avšak většina uprchlíků pobývá na území JAR nelegálně. Přechod hlídaných státních hranic je obtížný a navíc si imigranti nemohli být jistí, jestli se budou moci dostat zpět do JAR.
Realizace volebního dne byla ovšem náročná i bez podvodů. V jednom dni se totiž volil prezident, představitelé senátu, dolní sněmovny a místních samospráv. Také volby v roce 2002 provázely dlouhé fronty před volebními místnostmi, kdy se ve větších městech na řadu voličů nedostalo. Cílem ZANU PF bylo takto ubrat hlasy opozici, která má podporu spíše ve městech než na venkově. V sobotních volbách se však podobné obavy nenaplnily. Každému, kdo se dostavil k hlasování do devatenácté hodiny, kdy mělo dojít k uzavření místností, bylo umožněno hlasovat. Nedostatky v letošních volbách však nebyly způsobeny jen Mugabeho snahou ovlivnit výsledky, ale celkovým stavem hospodářství a logistickými problémy. Hlasovací lístky musely být vytištěny v zahraničí, protože tiskařský lis společnosti Fidelity Printers nestačí tisknout nové bankovky uváděné do oběhu. Problémem bylo i zajištění volebního personálu. Ve většině rozvojových zemí tuto práci zastávají učitelé, avšak v Zimbabwe odešlo ze školství v loňském roce kvůli nízkým platům přes 25 000 zaměstnanců. A tak je u volebních uren z velké části nahradili pracovníci státní elektrické společnosti a zaměstnanci drah. A ti také hlasy závěrem dne počítali.
Jako první zveřejnila volební výsledky opozice, podle které získal Morgan Tsvangirai 66 procent hlasů. Tato čísla však vycházela z předběžných výsledků v Harare, zatímco na venkově, kde má Mugabe více příznivců, může být konečný součet hlasů odlišný. V případě, že žádný z prezidentských kandidátů nezíská nadpoloviční většinu hlasů, uskuteční se podle volebního zákona opakované kolo, ve kterém se utkají dva vedoucí kandidáti. Tento zákon však rovněž připouští, že volební komise (jmenovaná Mugabem) může prohlásit za vítěze kandidáta s nejvyšším počtem hlasů. Mugabe se bojí prohry, protože ztráta prezidentského křesla ho může přivést před soudní tribunál v Haagu, proto je odhodlán zabránit druhému kolu, ve kterém by se proti němu spojili voliči Morgana Tsvangiraie a Simby Makoniho. Významnou roli by pak mohl sehrát nátlak mezinárodní komunity na Mugabeho, aby uskutečnil druhé kolo výměnou za bezpečný odchod do exilu.
Výsledek voleb však nebude mít velký vliv na rýsující se zahraniční investice, tolik potřebné pro oživení zimbabwské ekonomiky. Jihoafrická energetická společnost ESKOM projevila zájem o finanční vstup do tří největších tepelných elektráren v Zimbabwe, které zoufale potřebují rekonstrukci. Tyto elektrárny by byly vytápěny uhlím, které by v Zimbabwe těžila další jihoafrická společnost Anglo Platinum. Polovina vyrobené energie by putovala do JAR, což by vyřešilo narůstající nedostatek energie v celém jihoafrickém regionu. S obdobným plánem přišla energetická společnost z Botswany, která dodá Mugabemu uhlí do tepelné elektrárny v Bulawayu s podmínkou, že polovina vyrobené energie půjde na export do Botswany. Před pár dny přijel do Zimbabwe movitý fotbalový fanoušek Roman Abramovich prohlédnout si těžební společnost Hwange Colliery Company, v níž 40procentní podíl vlastní zimbabwská vláda. Tento podíl by Abramovich rád odkoupil. Pokud by někdo z uvedených investorů však přece jen měl vyhraněné politické preference, v záloze je ještě Čína, která v posledních letech masivně investuje v řadě afrických zemí.
Autorka je spolupracovnice redakce.