Jak se stát snadno a rychle antisemitou? V českém prostředí stačí málo. Tato nálepka se totiž zneužívá k diskreditaci kritiky státu Izrael.
Nyní to měl poznat Petr Zídek, historik a redaktor přílohy Lidových novin Orientace. Jeho článek z 10. května Proč pomáhat Izraelcům totiž ve světle šedesátého výročí vzniku státu Izrael sáhl na jedno tabu: zatímco běžně se diskuse o Izraeli/Palestině vrací nanejvýš k roku 1967 a k okupovaným územím, Zídek se vrátil k roku 1948 a položil otázku: Co by se stalo, kdyby nevznikl Izrael? Pokusil se i o odpověď: „Militantní sionisté by opustili Palestinu a ostatní Židé by v poklidu žili ve státě s islámskou většinou tak jako celá staletí předtím. Nedošlo by k dalším třem velkým válkám, statisíce Palestinců by nepřišly o domov a neživořily po generace v uprchlických táborech. Terorismus by zůstal okrajovým jevem a arabské země by určitě nehledaly tak intenzivně podporu v Moskvě. Na Blízkém východě by nevznikl neuralgický bod mezinárodní politiky.“
Pochopitelně, slova o „poklidu“ ve společném životě Palestinců a Židů mohou narazit na nesouhlas. Konflikt by v nějaké podobě patrně pokračoval – nedošlo by ale k dřívějšímu a lepšímu rozuzlení, kdyby Židé rezignovali na vytvoření vlastního státu? Nevedl by ústupek z jejich strany k lepšímu řešení, než je po šedesáti letech stále situace bez míru, než byly tři války na území Palestiny a další na území Egypta a Libanonu? Zhruba na tyto otázky poukazoval v podtextu Zídkův článek.
Jak jsme se nicméně dozvěděli, už vůbec klást si takovéto otázky je – antisemitismus. Pro reakci na serveru Eretz.cz dokonce „vulgární antisemitismus“. Široké definici antisemitismu se nemusíme divit. Autor Karel Orlík totiž ve stejném článku k Izraeli přistupuje jako k „bývalé vlasti“ Židů, kam se po dvou tisících let vrátili (argumentace hodná obhajoby „práva na návrat“ na české území pro Kelty). V článku není jediný doklad Zídkova antisemitismu, pokud jím nemá být autorův komentář k Zídkově otázce, zda by nebylo pro svět lepší, kdyby Izrael nevznikl: „Jako by Zídek litoval, spolu s Eichmanem, že se nacistům nepodařilo celý židovský národ vyhladit.“ Eichmanna sice autor neumí ani správně napsat, poselství je ale jasné: Pokud někdo kritizuje existenci politického útvaru, v němž žije méně než polovina židovského obyvatelstva na planetě, je třeba jej přirovnat k někomu, kdo se snažil fyzicky vyhladit Židy.
Je pozoruhodné, že autor, který vidí antisemitismus i tam, kde není, zároveň ale přistupuje s typickým esencialistickým stereotypismem vůči muslimům: „Každý čtenář koránu ví, že teror je zakomponován v islámu od samého jeho zrodu. Po Mohamedově smrti byli čtyři jeho nástupci zavražděni muslimskými souvěrci.“ Jak by se asi panu Orlíkovi líbila analogicky hloupá esencializující věta: „Každý čtenář Bible ví, že zábor cizí země je zakomponován v judaismu od samého jeho zrodu. Ve Starém zákoně se detailně popisují masakry spáchané Židy po vpádu na území Palestiny.“
Sportovní redaktor téhož serveru Lubomír Stejskal svou jinak mnohem korektnější odpověď uzavírá slovy: „V čem, kromě použitého slovníku, se v principu liší negativní postoj Petra Zídka k existenci židovského státu od postoje íránského prezidenta Ahmadínežáda?“ Zatímco se naprosto běžně vedou diskuse například o smyslu vzniku Československa roku 1918 (nemluvě o ČR roku 1992), zatímco se s naprostým klidem spekuluje o rozdělení okupovaného Iráku a americká prezidentská kandidátka je dokonce schopna mluvit v souvislosti s Íránem o „vymazání z mapy“, kritická diskuse o Izraeli je „antisemitismem“ a vede ke srovnání s fundamentalistickými diktátory nebo dokonce architekty plynových komor. Takové manipulace jsou přitom urážkou obětí skutečného antisemitismu a také příspěvkem k tomu, aby antisemitů přibývalo.