Rizika a trendy světové ekonomiky

Zvykáme si na zprávy o globální finanční krizi, podle některých dokonce krizi celého bankovního systému, způsobenou zhroucením trhu hypoték ve Spojených státech. V mé­diích se spekuluje o tom, jak daleko může dojít a jestli může způsobit recesi, tedy podle standardní ekonomické definice dvě nebo více čtvrtletí trvající pokles hrubého domácího produktu.

Stranou ale zůstává otázka po hlubších příčinách a mechanismech této krize, nemluvě o dlouhodobých trendech a způsobech, jak čelit rizikům vyplývajícím z ekonomických zvratů. Přitom v Evropě máme autora, který na toto téma nabízí brilantní a všeobecně uznávanou analýzu. Přesněji řečeno měli jsme, protože Andrew Glyn, britský ekonom vyučující na Oxfordské univerzitě, zemřel několik dnů před loňskými Vánocemi. Nestačil už tedy přímo komentovat nynější krizi. Ovšem ještě předtím vydal knihu s titulem Capitalism Unleashed, tedy kapitalismus puštěný z řetězu nebo jemněji řečeno z vodítka, jejíž druhé, aktualizované vydání vyšlo v polovině minulého roku.

Politický úspěch, ekonomický krach

Glyn v ní zkoumá, co udělalo divoké zvíře kapitalismu s větší svobodou, kterou mu v polovině sedmdesátých let dali neoliberálové. Podobně jako americký sociolog a historik Immanuel Wallerstein tvrdí, že tato politika dosáhla velkých úspěchů a současně neuspěla. Podle Wallersteina je její úspěch v užším smyslu politický, protože ji přijaly za svou prakticky všechny vlády, neúspěch pak je ekonomický, protože nevedla k ekonomickému růstu. Glyn nabízí hlubší a strukturovanější pohled.

Neoliberalismus dosáhl podle něj nejen politického, ale také ekonomického úspěchu. Podařilo se mu zvrátit trend stoupajícího podílu mezd a platů na hrubém národním důchodu – koncem sedmdesátých let se tento ukazatel pohyboval podle statistik OECD kolem 75 procent, do roku 2005 už klesl přibližně na 66 procent. Změna poměru sil mezi prací a kapitálem je podle Glyna jedním ze základních rysů vývoje za posledních třicet let. Zvrácení trendu v poměru sil práce a kapitálu nelze vysvětlit v rámci samotné neoliberální ani neoklasické ekonomické teorie, protože bylo důsledkem politického boje, který zahájila M. Thatcherová v Británii a R. Reagan v USA úspěšným potlačením odborových organizací. Glynova kniha se v této souvislosti stává přesvědčivým argumentem ve prospěch politické ekonomie jako protikladu k dnes módním ekonomickým teoriím snažícím se ze svých vlastních zdrojů objasnit vše, co se děje nejen v ekonomice, ale ve společnosti vůbec.

Nerovnoměrné rozdělení

Neúspěch neoliberální politiky spočívá podle Glyna v tom, že nedokázala zvýšit tempo růstu světové ekonomiky jako celku ve srovnání s obdobím 1973–1979, které je považováno za krizové. Vysoká tempa růstu kolem 4 až 8 procent ročně dosahovaná v šedesátých letech zatím patří minulosti. I Čína je dosud faktorem, který má vliv spíše na rozdělování reálného bohatství v globálním měřítku (ne vždy v její vlastní prospěch) než na růst jeho celkového objemu.

Reálné bohatství světa tady moc rychle neroste, zato se však rozděluje stále nerovnoměrněji, takže většina lidí je na tom s postupem doby spíš hůře než lépe. Glyn v této souvislosti rozebírá příjmy nejvyšších manažerů. Neuchyluje se k obvyklým úvahám o jejich nemorálnosti (ačkoli tyto příjmy v žádném případě nepovažuje za morální), ale poukazuje na nefunkčnost zvoleného způsobu odměňování. Když silná finanční skupina koupí nějaký podnik, byť krachující, s cílem co nejrychleji zvýšit jeho burzovní hodnotu a pak prodat se ziskem jeho akcie, je účelné zainteresovat na tom manažery tak, že se jim lacino nabídne část akcií podniku s tím, že je budou moci prodat až za dva nebo tři roky (tzv. futures). Manažeři pak udělají vše pro to, aby byl kurs akcií v okamžiku uvolnění prodeje co nejvyšší – drastickým snižováním nákladů, propouštěním pracovníků, vystupňováním okamžité výkonnosti podniku, to vše třebas i na úkor dlouhodobé perspektivy. Pokud se to podaří a burza reaguje pozitivně, investoři vydělají velké peníze a manažeři také dostanou svůj díl.

Když Andrew Glyn uvažoval zhruba před rokem v postskriptu své knihy o nejdůležitějších trendech a rizicích, zabýval se třemi hlavními tématy. Především to bylo nebezpečí ekonomické nestability vyplývající z expanze a složitosti finančního sektoru. Zmínil se o tzv. finančních derivátech – cenných papírech umožňujících např. obchodovat s hypotéčními půjčkami jako s aktivy, které přispěly k nynější finanční krizi. Vedle toho analyzoval „hedge funds“, doslova ochranné fondy, mocné finanční instituce, jež se ovšem často pouštějí do riskantních finančních spekulací, na jejichž konci kyne obrovský zisk, někdy ale také katastrofa. Druhým tématem pro něj byly dopady globalizace a zejména vzestup Číny. Třetím pak celosvětový růst nerovnosti a hrozba visící nad rovnostářskou politikou.

Toto třetí téma dělalo podle všeho Glynovi největší starosti. V knize přemýšlí o prohlubujících se nerovnostech jak uvnitř bohatých zemí, tak mezi Severem a Jihem. V závěru cituje Bena Bernankeho, předsedu rady guvernérů Federálního rezervního systému USA, který vyjádřil naději, že „korporace využijí část svých ziskových marží k tomu, aby uspokojily pracovníky žádající vyšší mzdy, aniž by zvyšovaly ceny svým zákazníkům“. A dochází k závěru, že je nutno promýšlet a prosazovat politická opatření vedoucí k větší rovnosti, jež utrpěla takové rány v uplynulých třech desetiletích.

Autor je překladatel a politický analytik.