Jen třídit odpad nestačí

podrážkami sešlapávat průhledné bubliny plastových láhví

s rozkoší pouštět do tmavých otvorů bezbarvé křehké sklo

tahat na světlo balíky neforemných zažloutlých časopisů

(…)

Po tuhé zimě a krátkém neduživém jaru

vpadlo vedro do kraje jako mračna nenasytných kobylek

jako ohnivý koberec leteckých pum

Veslaři usazení na vratkých prknech člunů

hledají alespoň malý kousek stínu

opatrně noří listy vesel do vody

i řeka je líná

olejnatě se motá v kruhu za vlastním ocasem

jako omámené utahané zvíře

Podobni kardiakům

jak ampuli s nitroglycerinem

pod jazykem převracíme křížaly zakrslých myšlenek

každý večer sklízíme do krabic roztahané kostky dětských stavebnic

Už jsme se naučili žonglovat s lecjakým krámem

s lecjakou oprýskanou bandaskou

už jsme se naučili s přesvědčivým úsměvem zlehčovat

existenciální otázky které nás hrůzou budí ze sna

Jen mezi lopatkami ještě občas tlačí

ten drobný hrášek neklidu

vzpomínka na doby kdy se ještě o něco hrálo

kdy dny ještě nestály podél silnic jako náklaďáky s natúrovaným motorem

neležely v řadách jak zajíci po skončeném honu

kdy se ještě každá chvíle nerozpouštěla v přeslazeném sirupu sentimentů

tajemství dálek byla na dosah na každém zaplivaném peróně

v každé hale nad kterou se chraptivě z amplionů nesla

nesrozumitelná plechová hlášení o zpoždění nočních vlaků

to se ještě příbuzní vraceli ověnčení taškami a balíčky

zpoza zadrátovaných hranic

to ještě konspirace bujela jako plíseň na vlhkých zdech

to ještě bylo nějaké tam a tady

(…)

Někdy se k ránu vrací sny o starých láskách

o cestách na periferii města

kde v místech bývalých mezí z ničeho vyhřezly ošklivé šedivé krabice

o cestách které začínají v potemnělých prvorepublikových čtvrtích

v hospodách kde se nad pivem scházejí dávní spolužáci

zkrotlá divoká krev s bříškem a dvojitou bradou

se sílícím pocitem že na cestě už nečeká nic

co by se tak či onak nedalo extrapolovat ze sedliny po ranní kávě

ze zápletek televizních mikrokomedií tepajících komunální nešvary maloměsta

ze způsobu jakým se děti v pátek ukládají na zadní sedadla luxusních automobilů

Takové ráno se chce udělat něco nečekaného

ve frcu si koupit obnošené vojenské kalhoty

opatřit si krabici doutníků a benzínový zapalovač

nebo se třeba jen tak bez cíle toulat ulicemi

kašlat na práci a zadřený chomout povinností

nahlížet do oken přízemních bytů

do místností zarovnaných rozvrzaným nábytkem

který se sklopenou hlavou odevzdaně čeká

zda se mu podaří překonat tu hluchou periodu

mezi moderností a roztouženým vzdycháním sběratelů

kde staré přítelkyně dlouhé minuty mlčky sedí proti sobě

na plotýnce roztřeseně vaří řídkou kávu z cikorky

kde je cítit jak čas nenávratně odkapává ve vazkých medových krůpějích

v monotonním tikání starých pendlovek

A dál se zarputile prokopávat

jílovitými usazeninami této malátnosti

ještě hlouběji až do míst kde u zdi starého domu

v úzkém průchodu od železničního mostu k nádraží

narovnal někdo dvě hromádky otlučených cihel

podivný pomníček jako stvořený pro nenechávé prsty času

odkazující ve svých úběžnicích až někam k faraónským hrobkám

k scvrklým balzamovaným tělům neznámých stavitelů

Je třeba postupovat kolmo na logiku davu

důsledně vykonávat nepochopitelné nezdůvodnitelné činy

skrývat se za maskou laskavé lhostejné natvrdlosti

nepožadovat kariérní postup navyšování platu

nezávidět ostatním méně sešlapané střevíce

Je třeba opouštět dávno zabydlená místa

starosvětské pohodlí rozlehlých měšťanských bytů

kde člověk poslepu rozeznává každé vrznutí dubových parket

každé klepnutí chladnoucí litiny ústředních topení

kdo ví po kolikáté balit knihy do krabic

handrkovat se s nerudnými ramenatými chlapy

podle fraktální jednoty světa podnikat drobné analogie zámořských plaveb

ze stárnoucí Evropy center do nových světů okrajových čtvrtí

do nejistých polodivokých krajin osídlených neznamými kanibalskými kmeny

krajin jejichž atraktory se ztrácejí

v přebujelých myších houštinách neodhadnutelného

krajin kypících pod ptačími šosy stavebních jeřábů

Už bylo dost omylů a zlé krve

dost nerozhodného přešlapování

dost okázalého lelkování s rukama v kapsách

I každý výkonný umělec musí mít napříště svého certifikovaného vykladače

pověřenou osobu která případným zájemcům neprodleně objasní

že toto již nejsou zablácené holínky odložené v koutě

nýbrž konceptuální umění ve své nejvnitřnější podstatě

Jedině tak je možné nespočinout v zpátečnickém bludu

v zabedněném ignorování moderních estetických kategorií

jedině tak je možné povýšit vnímání na kvalitativně novou úroveň

Na cesty časem vezmi si s sebou šálu a teplý svetr

škvírami věčnosti mrazivě profukuje

taktéž pevná hůl není k zahození

sukovice pobitá lesklými plíšky z navštívených epoch

na křižovatkách lesních cest číhají lapkové odulých bezzubých tváří

rosolovité přízraky lidského utrpení

z věznic kde se mučilo cigaretami a proudem

kde se smyšlená nesmyslná přiznání vytloukala

za kalného svítání po probdělých nocích

kde se žhavým železem pečetily krvavé smlouvy stigmatické spolupráce

Další a další roky plachtí povětřím jak zvadlé listy

osamělá žena unaveně rozsvěcí lampu za oknem

posté listuje starými knihami

nad psacím stolem náměsíčně převrací

štosy zažloutlých dopisů převázaných hedvábnou stužkou

konečky prstů se marně snaží nahmatat

ten polozapomenutý houpavý rytmus dětství

to zvláštní místo které se nehojí

Všechno to prožité ztrácí se v mlze

jako by to už dávno patřilo do jiných životů

do příběhů snad kdysi kýmsi napsaných

…jeho první láska chodila do klavíru

nosila noty v podpaží a síťované punčochy

…vracel se přes celé město pro pár zapomenutých věcí

(pouzdro na cigarety

kniha s barevnou skvrnou na obálce

cosi měkkého zabaleného ve starých novinách)

…bylo to po maturitě

na brigádě

na kolonádě v lázních

bylo a nebylo

To se jen sirnatá voda vzpomínek tlačí k povrchu

tlak v potrubích stoupá nad kritickou mez

to se jen paměť trhavě vrací

jak za letních odpolední tenisový míč údery o cvičnou zeď

Zpátky je kdo ví kolikátý pustý večer

okamžik který se bez příčiny vzepřel všeobecnému zániku

za rozzářenými okny tanečních sálů míhají se nezřetelné siluety

bílé rukavičky a ladné pohyby paží

škrtivé sevření límečků a lakovaných polobotek

stokrát obehrané vtipy tanečního mistra

um-ta-ta um-ta-ta

Jenže venku na chodníku je člověk zase sám

ještě opuštěnější jestě zbědovanější

s uslintanou bradou a odřeným nosem

se svorkou sebelítostí zatnutou kdesi v podbřišku

s červem kterého nevypálí žádný špiritus

A zase podzim

lepkavá pavučina nemohoucnosti natažená mezi okny

hrubá plesnivá pytlovina která se bezděky otře o tvář

jako čepele rudě nalakovaných drápů

Stárnoucí dámička s povadlými rysy

kolotočářský elegán v propoceném tílku

Nastupujte nastupujte poslední kačeři volní!

Rána jsou mlhavá

večerní nebe má barvu vyleštěné mosazi

i zdi kostelů splývají s obzorem

barokní kopule levitují jako vzducholodě nad čarou horizontu

Zjevení podle Jana

bzikavá hrůza sarančat protáčená v čepech

ilustrovaný manuál sebezpytu pro volné chvíle

Spartakiáda marnosti rozbíhá se povětřím

rozlévá se jako příboj po tartanových drahách megalomanských stadiónů

chvěje se v nadšeném skandovaném rytmu nesmyslných vět z reklamních poutačů

z novin šilhavě přečtených přes rameno v podzemní dráze

Éterem letí šifrované rozkazy z velitelských můstků temnoty

kódovaná sdělení v barbarském jazyce vzdáleně podobném lidské řeči

Vaše starosti o vás přenechte na nás!

Vaše starosti o vás přenechte na nás!!!

Stigmata úpadku na každém kroku

nevratné kroucení hroucení

rozesychání špatně zklížených dýh

mravenčí tikání červotočivých strojků ve vratkém trámoví reality