Náletová chamraď

Nečekaná větvení

Básník Vít Janota v rozhovoru pro toto číslo A2 (na straně 24) hovoří o své závislosti na procházení městem. V jeho nových básních však kromě městské periferie s lopuchy a kopřivami vystupuje jako odbojná postava též vnitřní rytmus básně.

rozrůstání horizontál a vertikál

 

Diagonální průhledy

plevelem zarostlými

megalitickými řadami

 

V zahulené boudě u hřiště

slezli se básníci

někteří pěšky

jiní na kolech

 

Znovu naléhavě vyvstává potřeba

přimknout se k blednoucím obrazům předků

v tichém usebrání

urychleně opustit

toto nebezpečné místo

 

Cesta je po dešti blátivá

leskne se

do masa zaříznutý

chladný střep industriální noci

 

V hlubinách temných stínů

pláč polorozbořeného libeňského přístavu

 

 –

 

Z hospody šli jsme mlčky

vlastně už každý sám

sám jsem pak ve tmě šplhal

na neforemné temeno kopce

 

Halda

stavební výsypka

megalitický monument

budovatelů okolních sídlišť

 

Jó kamaráde tam je věcí

mávl kdysi vševědoucně

rukou inženýr

 

Potácet se přerostlými keři

po paměti se hrabat

vychrtlou rozpraskanou hlínou

 

Až na vrchol

za kterým se v údolí vyjeví

neklidné šedivé moře dřímající domů

 

Stejně tak i náš život dospěl k bodu

kdy jsme poprvé pohlédli přes horizont

kdy jsme poprvé v dálce uviděli

světla cizích přístavů

 

Stopa kterou jsme tolik let sledovali

stopa barvená čerstvou krví

vychládá

 

Hluboko pod nohama

tušíme panely

rezavé armatury

zárubně nikdy nevsazené

 

Je ticho

jen vítr se opírá do zad

na tomto místě beze jména

 

Tady už nejsou lvi

snad sem tam divoký králík

 

 –

 

Zatrpklá vůně dužnatého plevele

přerostlých kopřiv a lopuchů

zanedbaných vlhkých pangejtů

 

To je vůně mého dětství

to je vůně mých prvních lásek

 

Ten obraz se převrací

rotuje v zorném poli

jako mince vržená

k zalepenému světlíku

podmračeného nebe

(musí být po dešti)

 

Panna nebo orel?

 

Proč to všechno

a proč právě toto?

 

A ještě lípy v plném květu

na ty nezapomínej

 

Bez nich by obraz nebyl úplný

 

 –

 

V šeru nad dálnicí

přízračné výjevy

 

Kdesi za odbočkou Luštěnice Brodce

v hloubi temných hvozdů

alabastrově zářící věže kostelů

na zplundrovaných holinách

nemotorně tančí sukovité stíny

 

Znamení v dávné řeči

umlčené na samé hranici spánku a bdění

děje které jsem příliš pozdě zahlédli

přikrčené pod křivičným integrálem času

 

Tak náletová chamraď táhne

louky zpět do nitra hájů

tak znovu vyvstává

před lety vykácený les

 

Sáňkovat už není kde

není odkud se vracet

s rukou bolestivě přidržovanou

ve fixované poloze

 

Jen vlhké mlčení mechu

a zrzavý koberec suchého jehličí

 

Za šera

lovit z bazénu zapomenuté kruhy

natahovat starou roztrhanou plachtu

 

Šmouhy mraků na podvečerním nebi

je slyšet cvrčky

hlasy dětí z domu

podle vytí psů

je možné sledovat dráhy osamělých chodců

 

Za oknem hlava otce

skloněného nad nočním stolkem

(snad nezapomene

své prášky na tlak)

 

Podle vnitřního rytmu básně

by v tomto okamžiku

měla následovat syntéza

předchozích obrazů

katarze daná

přerodem kvantity v kvalitu

 

Ale možná

že tiché ukládání krajiny k spánku

pomalé uvolňování

za celý den nahromaděného napětí

tedy absence jakékoliv zjevné katarze

je katarzí v tom nejvnitřnějším slova smyslu

 

Ještě prohrábnout oheň

aby bezpečně dohořel

 

 –

 

Průhledem spletitých

pískovcových bloků

ze spacáku vyhlížet

první paprsky slunce

v korunách stromů

 

Zvlněné tvary skal

jako by dosud držely

vzpomínky na moře

staré miliony let

 

Když přiložíš ucho

slyšíš jak se převaluje

pradávný příboj?

 

Slyšíš jak se vzdouvá

zapomenuté moře v nás?

 

Ale také se možná jen vítr

na okamžik probudil

v této krajině

se srdcem až zoufale suchozemským

Vít Janota (nar. 1970 v Praze) vystudoval obor fyzika molekulárních struktur na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde následně dva roky působil jako odborný asistent. Pracuje jako programátor a internetový grafik. Spolu s Karlem Kunou založil v osmdesátých letech minulého století Společnost za obrodu Čtyřlístku, ve které je činný dodnes. Vydal básnické sbírky K ránu proti nebi (2002), Fasování košťat (2004), Praha zničená deštěm (2006), Miniová pole (2008) a Jen třídit odpad nestačí (2011).