Zpráva o jednom sabatu

Kterak Váchalův Duch pekel v Prášilech ožil

Reportáž z malého festivalu nazvaného Kontrolní den prášilské papírny ukazuje, že umění happeningu nachází živnou půdu i v současném režimu. Zvlášť, když volby vyhráli ti správní.

Šumavské Prášily a Josef Váchal mají mnoho společného. Obec byla oblíbeným místem pobytů umělce a jeho družky Anny Mackové, Váchal tiskl svá díla na zdejším kvalitním ručním papíře, Prášilům a stařičké papírně u říčky Stupné věnoval řadu svých opusů: mimo jiné zde vymyslel, vysázel a vytiskl svou surreálně fantaskní báseň v próze, faustiádu Očarovaná Šumava čili Myslivec Weitfällernský, 1929, holdem místu je i cyklus Prášilská papírna, 1931. Těžce nesl, když papírna spřátelené rodiny Eggertů v roce 1933 od základu vyhořela. Naštěstí se nedožil toho, že zdejší uniformovaní vrahové, kteří tu strážili hranice před vlastním obyvatelstvem, vyhodili do povětří ještě v sedmdesátých letech 20. století chrám s barokní věží, který zde L. P. 1803 dal postavit Josef Schwarzenberg (kostel sv. Prokopa přežil Napoleona, Metternicha, Franze Josefa, Masaryka, Háchu, Beneše, Gottwalda i Novotného, nepřežil však Husáka a jeho prášilské ostrostřelce, mezi nimi i jednoho polistopadového starostu).

 

Spaste duši před kýčem

Druhé Váchalovo štěstí bylo, že se nedožil vztyčení svého pomníku na místní návsi, jenž je nechtěnou parodií jeho díla. Nejenže se tu hněvivý mystik, obdařený socrealisticky zušlechtěnými rysy, vyjímá jako jeho úhlavní nepřítel Zdeněk Nejedlý, ale do roviny karikatury posunuje pomník už pouhé „trpasličí“ měřítko v podživotní velikosti, tvář na výtvarně bezradném podstavci, jenž sahá vzrostlému člověku někam k pupíku. A při sněhových přívalech vykukuje zpoza závěje dost možná jen mistrova hlava a zoufale volá na kolemjdoucí své němé SOS – spaste duši před kýčem!

Pomník lze akceptovat, jestliže se smíří­me s tím, že z trávy tu před námi neroste Váchal, ale pýchavka: ostatně opodál leží v trávě další výtvarné skvosty, připomínající tentokrát ne trpasličí, ale obří bobky. Jakkoli je tento způsob ctění mistrovy památky absurdní, svou stylově vytříbenou hovadností koresponduje s další prášilskou nádherou – se zaručeně pravou „keltskou“ vesnicí. Tuto důmyslnou opičárnu tu někteří místní radní s dojemným vkusem politruků, narychlo přeškolených na politruky neviditelné ruky trhu, nechali zbudovat o kus dál při výjezdu z obce a hrdě k tomuto pseudohistorickému kýči navigují turisty jako k dalšímu pomníku své hlouposti.

 

Teď všichni půjdete!

Volání bysty i „bobků“ po vysvobození z kýče vyslyšeli letos účastníci váchalovského kulturního minifestivalu Kontrolní den prášilské papírny (uspořádala společnost Vlídné vidiny a společnost Zázemí, plánující zde Váchalovu stezku divočinou). V noci ze soboty 29. na neděli 30. května oblékli účastníci Váchalův pomník do bílého trička s citáty z jeho díla (do rána tričko zmizelo) a nad bobky vztyčili mezi stromy transparent „Zde jako první vykonal potřebu proslulý přírodozpytec Josef Váchal“. Co se dělo potom, překonalo všechna očekávání i těch nejzkušenějších mystiků mezi váchalovci: čekali leccos, ale že se za úplňku uprostřed hluboké šumavské noci a tichého liduprázdného okolí zjeví ze tmy policejní zásahové vozidlo a začne účastníky perlustrovat, to nečekal nikdo. Jen Váchalova bysta i s oblečeným podstavcem se na okamžik spokojeně pootočila a úsměv Zdeňka Nejedlého na vteřinu vystřídal záblesk ďábelského úsměšku šumavského ďábla Samiela. Bohužel jsem ten úsměv nestačil vyfotit.

Kýč umí být i agresivní: to když se jeho funkcionáři neštítí udávání. A tak v Prášilech noční happening skončil – a vlastně i pokračoval – příjezdem policie, přičemž udavači, kteří policii přivolali, se stali nedílnou součástí programu. Nejúspěšnější „performerkou“ byla elegantní a suverénní Velká Sestra, jež se představila jako Macháčková: to ona přivolala policejní zásah proti účastníkům happeningu, přičemž bylo zjevné, že toto slovo slyší poprvé v životě. Bylo krátce po sečtení volebních výsledků a slečna prohlásila na adresu přítomných, mezi nimiž bylo mimo jiné několik univerzitních profesorů: „Ještě že jsme vyhráli volby, teď všichni půjdete!“ A druhý den, kdy znovu volala na účastníky happeningu policii, dodala: „Jste komando horší než Greenpeace!“ Místní policisté však – jakož i někteří probuzení místní mladíci, kteří se radovali, že se v ospalé obci konečně něco děje, a připojili se k performanci – chovali se k účastníkům akce nanejvýš slušně a korektně.

 

Za rok znovu v Prášilech

Naštěstí tu kromě reziduí „estébácké“ minulosti najdeme i řadu věcí, z nichž by se Váchal radoval. V „jeho“ Prášilech se našli lidé, kteří hodlají někdejší slavnou papírnu obnovit a učinit z ní významné místo duchovního setkávání spřízněných Šumavy milovných i váchalomilovných duší. Právě oni, architekt Ivan Adam a známá choreografka a t. č. i zdejší „farmářka“ Eva Blažíčková, celý letošní Kontrolní den zorganizovali, připravili kulturní program (meditace, mystika chuti, prodejní výstava triček s citáty z díla Josefa Váchala, studentské taneční vystoupení Duncan Centra na téma Tanec Gaie-Země). Nevím sice, co vrtkavý osud v bizarní společenské scenerii připraví účastníkům příště, ale už teď se těším na příští ročník.

Autor je teatrolog.