Gobelín na letišti - na oprátce

Dvacátého prvního prosince 2012 nastane konec světa. Kamarádka mi oznámila, že den předtím odjíždí s dětmi do hor. Čínská Kniha proměn, Sibyla a Merlin mluví tentokrát jasně. Ptal jsem se, co si berou s sebou. Mluvila o konzervách, vodě, plynové bombě, spacácích. Nevím, jak ta katastrofa bude vypadat, jestli vůbec umožní někomu přežít. Pokud k tomu budou stačit spacáky a olejovky, dá se počítat, že nás přežije víc než dost. Stejně jako u všech zaniklých civilizací, zůstanou i po té naší jen střepy kultury. Kde a kdy se ztratila touha po sobě zanechat něco pozitivního? Bezmála dvacet let svobody jsme v tomto směru úžasně promrhali. Lidé, kteří mohli něco vytvořit jen na základě shromážděného bohatství, se ještě stále ve své většině chovají jako hlupáci.

Architekt Hlávka nechal na konci 19. století postavit koleje pro pražské studenty a stejnou měrou podporoval i tehdejší literární obec. Zcela zásadní sbírku francouzského moderního umění postupně vytvořil, respektive nakoupil historik umění Vincenc Kramář, který ji později věnoval státu. Oba mecenáše spojovala snaha o podporu tehdejší současné kultury. Věřím, že podobné osobnosti můžeme najít i dnes. Jen je to daleko těžší.

Václav Havel zemřel vloni jen pár dní před datem na letošek ohlášeného konce civilizace. Po dramatikovi a spisovateli nám jako odkaz zůstalo letiště s jeho jménem. Je to trochu trapný paradox, jak by asi řekl sám. Opravdu pochybuji, že by si Havel přál, aby se po něm jmenovalo právě letiště v Ruzyni. Kdo jiný měl přitom takové možnosti po sobě zanechat zajímavý a společností respektovaný symbol v podobě dobře fungujícího kulturního centra, reprezentovaného zajímavou architekturou a nesoucího jeho jméno? Teď už můžeme říct, že tuto příležitost Havel promarnil. Knihovna po něm pojmenovaná se většího respektu těžko dočká. Reprezentativní architektura možná sama o sobě nenese žádný význam. Její symbolický potenciál však, jak se neustále potvrzuje, nelze podceňovat. Pojmenovat letištní halu po zesnulém prezidentovi je přitom oblíbený akt, který jsme, jako obvykle, převzali ze zahraničí. K letištím J. F. Kennedyho nebo Charlese de Gaulla se prostě přidalo další. Škoda, že jsme se neinspirovali jinými vzory. Georges Pompidou, další bývalý francouzský prezident, si důstojný pomník postavit dokázal, když inicioval vznik nové galerijní budovy v historickém centru Paříže, a to dokonce navzdory hlasitému veřejnému mínění. Kulturní centrum bylo po jeho smrti pojmenováno po něm a za několik let se stalo architektonickou ikonou města.

Samozřejmě, že Havlův odkaz je v určité rovině daleko významnější než vznik jakékoliv stavby. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že odkaz kulturní instituce iniciované jeho autoritou by měl pro vývoj naší společnosti nezanedbatelný význam. Zajít do galerie, muzea nebo divadla, které svou architekturou a významem reprezentují autorovu osobnost, je prostě něco jiného než se pohybovat po letištní hale.

Snad i díky snaze toto kulturní nedorozumění umenšit nyní došlo k instalaci gobelínu umělce Petra Síse na druhém letištním terminálu – bude to upomínka Havlova úmrtí. „Sísův gobelín je určitě dalším důvodem, proč navštívit tak krásné město, jakým je Praha,“ oznámil prostřednictvím letiště při této příležitosti David Evans alias The Edge ze skupiny U2, který na vznik koberce sám finančně přispěl. Umístění čtyřmetrového gobelínu na letištním terminálu jako hold zemřelému spisovateli se zdá být vpravdě apokalyptický výjev. Jenže taková je naše realita. Pod slovem galerie už také dávno rozumíme galerie nákupní, tak proč by nebyla letištní hala důstojným prostorem pro Havlův odkaz? Možná je místo plné lidí, nových technologií a obchodů logičtější volbou než barokní palác se znuděným personálem.

Po zaniklých civilizacích zbudou jen vrcholy její kultury. V amerických katastrofických filmech to jsou symboly, které oznamují zániky měst nebo civilizací. Kolikrát jsme viděli potápějící se sochu Svobody, zlomenou Eiffelovu věž, hroutící se Akropoli nebo zasypané pyramidy? Přemýšlím, co zůstane po nás. Gobelín na letišti?

Autor je spolupracovník galerie Tranzitdisplay.