Východní moudrost praví: Jaké jsou tvé myšlenky, takový jsi ty. Podobně mluvíme o četbě: Pověz mi, co čteš, a já ti povím, kdo jsi. Platí to i o hmotném základu naší existence: Ukaž mi, co jíš, a já ti povím, jak budeš vypadat za pár let. Jako intelektuální periodikum se tento list hojně zaobírá světem ducha: povahou myšlenek, které vstřebáváme; nabídkou knih, z nichž je čerpáme; různicemi mezi tou nebo onou ideovou orientací. Je dobré nezapomenout na to, nač zapomínáme často: že naše myšlenky jsou tvarovány ještě jednou složkou konzumace – tím, co jíme. Nejen čím sytíš ducha, ale i čím sytíš tělo, projeví se dříve nebo později na tom, jaký jsi. A jaký jsi, takové jsou tvé myšlenky.
Nevěřím na vysokou kulturu ducha tam, kde se k tělu chováme, jako by ho ani nebylo. Neboť vysoké je nejen to, co se vzepne k výšinám, ale co se dokáže i nějakou dobu udržet na nohou. Je oslnivě krásné shořet v explozi mladistvé tvořivosti: cítíme cosi uhrančivého v osudu Rimbaudově, jenž ve dvaceti přestal psát a v sedmatřiceti umírá. Ale jako každodenní receptura pro život národního společenství je to poněkud nepraktické. Je výtečné, že se jednou za sto let narodí Rimbaud. Ale přiznám se k maloměšťácké slabosti: považoval bych za děsivé žít v zemi, jejíž každý mužský potomek by byl nadán egem tak geniálně nespoutaným a bezohledným k sobě i ke druhým. Spálit se jako Ikaros o nebeskou klenbu je nádherné podobenství o lidském individuu a jeho touze překonat pozemské meze. Jako kolektivní osud celého národa by však takové podobenství bylo šílenstvím. Co může imponovat tragickým heroismem jako čin jednotlivce, mění se v apokalypsu, staneli se to sudbou všech.
Pokud si někdo ničí zdraví sám za sebe třeba proto, že životosprávu nahradil letem k jiným hodnotám, těžko mu v tom bránit: možná změní názor, až mu přestane fungovat ten nebo onen životodárný orgán. Ale ničíli si zdraví většina národního společenství proto, že denně místo kloudné stravy polyká její čím dál ubožejší náhražky, vypovídá to o hluboké hodnotové krizi národa: zjevně ho ovlivňuje síla, která ho nutí k tomu, aby se sám raději hubil, než aby ji přestal respektovat a vymanil se z jejího uhrančivého vlivu.
O povaze té síly se vede spor. Pravicoví ekonomové tvrdí, že je to jednoduché. Není v tom prý nic než triviální snaha ušetřit na potravinách, které většinový spotřebitel podléhá, aniž ho k tomu nutí finanční nouze. Zkracujeme si život svým vlastním, svobodným rozhodnutím. A nanejvýš ještě svou hloupostí; neuvědomujeme si fatální důsledky šetřivosti pro své zdraví, a proto spoříme, kde nemáme. Tolik jejich argumentace.
Zmíněné důsledky přitom nejsou zanedbatelné. Máme neblahé světové prvenství v rakovině konečníku. Žijeme skoro o deset let méně než sousední Rakušané, i když v tomhle bodě nehraje roli jen kvalita potravin. A v posledním výzkumu, který provedli vědci z Cambridge ve sto osmdesáti sedmi zemích, byl český jídelníček vyhodnocen jako pátý nejnezdravější na světě. Alarmující je zjištěný trend: ačkoli se naše stravovací návyky v posledních letech zlepšují (jíme víc zeleniny a méně masa), jakost většiny kupovaných potravin se zhoršuje daleko rychleji. Proto v průměru jíme čím dál víc pokrmů, které jsou výživově nehodnotné. Slova o masovém polykání náhražek nejsou v ničem nadsazená: vystihují stav většinové české společnosti.
Kdyby byla výše zmíněná argumentace pravicových ekonomů pravdivá a většina z nás si zkracovala život ne z obavy, zda v budoucnu vyjdeme s penězi, ale jen kvůli vlastní spotřebitelské neinformovanosti, bylo by třeba se ptát: jestliže tu již řadu let máme tento neblahý trend, jak to, že doposud neproběhla žádná osvětová kampaň? Vysvětlit národu tuhle věc, která je doslova v jeho životním zájmu, by nemohlo být tak těžké, když se to zjevně daří i v jiných zemích.
Jestliže se dosud u nás nenašla vláda, která by byla ochotná se do takové osvěty pustit, je třeba zkoumat příčiny téhle trestuhodné liknavosti, jež bez nadsázky ničí životy milionů lidí. Ptáme se naší politické třídy: Jak takovou spoluvinu na poškozování národního zdraví obhájíte? Proč váháte, když na důsledky vaší nečinnosti budou lidé umírat dřív, než by museli?
Možná proto, že v pravicové argumentaci něco nehraje. Možná totiž opravdu existuje vrstva chudých, kteří kupují mizerné jídlo hlavně proto, že by si to lepší nemohli dovolit ani po té nejskvělejší osvětě. Jakákoli kampaň, která by jim vysvětlila zkázonosné důsledky jejich počínání, by riskovala, že by pak ještě víc brblali na poměry.
Anebo je to ještě celé jinak a někdo mi tenhle dlouhodobě páchaný zločin na našem národu objasní. Budu rád poučen každým, kdo o tom něco ví. Povězte mi, proč se žádná vláda nesnaží něco v tomhle udělat. Dokud mi to někdo nevysvětlí, budu nakloněn k tomu myslet si, že se vláda části svých voličů bojí. Dokonce tolik, že raději hazarduje se zdravím většiny národa.
Autor je antropolog.