První dvě kapitoly románu srbského spisovatele a dramatika Uglješi Šajtinace tvoří e­-mailová komunikace mezi dvěma sourozenci. Dramatik Vukašin sděluje svému staršímu bratrovi dojmy z cesty do New Yorku, kam byl pozván na tvůrčí stáž. Živa, který si vydělává jako šofér, mu střízlivě odpovídá …

František Fekete zobrazuje křehkou – až bezradnou – tvář mužské identity. V jeho fragmentárním textu vstupuje vysněná sestra nejen do vzpomínek, ale i do popisů vlastní tělesnosti. „Často jsem nerozuměl svým pocitům, mezi štěstím a smutkem, jako by splývaly v jedno. A tak …

„Hypertextový román” polské spisovatelky Marty Dzido se prostřednictvím promluv tří žen­-matrjošek – babičky, dcery a vnučky – vztahuje k tématům, jako je stárnutí, výchova nebo láska. Fragmentární text ironizuje okřídlená rčení o mateřství a zrcadlí deziluzi starých …

V kapitole z trilogie Skrytá historie Chile nás spisovatel Jorge Baradit seznamuje s temnou kapitolou pinochetovské diktatury. V souvislosti s atentátem na mučitelku chilské tajné policie se odhalují zrůdné praktiky policejních vyšetřovatelů i neproniknutelné hry zpravodajců.

V úryvku ze špionážního románu jsou vykresleny dvě variace na teroristický útok v centru Paříže. Nepřehledná situace naznačuje možné spiknutí, ovšem mystifikačním spiknutím může být v autorově případě i informace, že se jedná o úryvek z většího celku.

Nostalgickými vzpomínkami na výlet z autorova rodného Kyjeva na Kachovskou přehradu probleskují v povídce Alexeje Sevruka současné válečné hrůzy. Na rubu dětských zážitků u nyní již neexistující vodní nádrže na Dněpru ulpělo násilí, zkáza a smrt.

Vít Kremlička popisuje, kterak „plyne život v domě osoletů dál jak zdivočelá pramice v peřejích, co se ještě drží nad hladinou“. Nespočetní zástupci zástupců se potýkají se světem i sami se sebou a „vředovatí svůj vředný úděl, anebo vředují společně dál svá vředná lopocení, …

„Být nemocná znamená oponovat“. V textech Karoliny Chasákové, jež byly původně součástí autorského videa, je stroze a důvěrně popisován jazyk, kterým mluvíme o nemoci jako o osobním selhání, a stavíme se tak do pozice poražených. Sama umělkyně nepovažuje zdraví za normu.

Michal Šamko popisuje těžkosti školních let v dobách komunismu, kdy bylo snadné dostat ředitelskou důtku za dlouhé vlasy a za odmítnutí cvičení na spartakiádě hrozilo i mnohem víc. Tím spíš, když byl člověk Rom.

Školní výuka věnovaná mléčným výrobkům slouží Stanislavě Mikové (viz rozhovor na straně 20) k vhledu do dětského nitra, k nastínění potíží romské školačky při hledání slov v jazyce, který pro ni není rodný, i k malému exkursu do romské gastronomie. Nakonec všechno dobře dopadne. Je to příběh …