Povídkou kolumbijského spisovatele Tomáse Gonzálese, která popisuje neúspěšnou cestu na letiště i unavenou atmosféru přímořského města, probleskují nezřetelné vzpomínky na životní chyby titulního hrdiny i jeho nesplnitelné sny.

Text umělce a divadelníka Aleše Čermáka se snaží analyzovat realitu, která pozbyla povahu reálného. V jeho experimentálním textu proto nacházíme fragmenty odhalující poznávání, proměnu, svědčení, simulaci a katastrofu – a to vše na pozadí rituálního a mytického dění.

Přesné a úderné aforismy Róberta Gála se s filosofickým přesahem nezabývají ničím menším než nekonečnem, smrtí, pravdou nebo svobodou. A rámované jsou záhrobními relikviemi pravého mudrce: tmou a tichem.

Disciplína, nákupy, bydlení, soužití s bezejmenným tělem, které zapomnělo mluvit. Ať už se v povídce slovenského básníka a spisovatele Michala Talla jedná o extrémně odcizenou formu sebereflexe, nebo o popis zautomatizovaného vztahu dvou lidí, text působí krajně znepokojivě.

Úryvek z dosud nedokončeného románu anglické bohemistky – kapitola nazvaná Kulajda – se odehrává v normalizační Praze, která působí jako šedé vězení každodennosti, z něhož se postavy snaží uniknout – ať už na zdánlivě nezávislé kulturní akce nebo za hranice.

Doněcký spisovatel Nikita Grigorov ve své povídce zachycuje impresivně a s využitím básnických obrazů život na východní Ukrajině. Popisuje atmosféru války, bídu i lidské tragédie, které na sebe válečná destrukce nabaluje.

Jeffrey Ford ve své povídce odkazuje na slavný antiutopický román H. G. Wellse Ostrov doktora Moreaua. Hroší muž vypráví o tom, že všechno bylo ve skutečnosti naopak a doktor Moreau svými šílenými pokusy přeměňoval lidi ve zvířata. Vznikl tak ostrov lidského šílenství, jakého by žádné zvíře …

Hrdina nové povídky Alexeje Sevruka, tělocvikář Miloš, který se připravuje na maraton, běží v pozdním odpoledni podhorskou krajinou. Je babí léto, pole jsou už zoraná a všude okolo začíná být cítit blížící se rozklad. Ukazuje se, že i běh idylickým českým venkovem se může ošklivě zvrtnout.

V deníku básníka a výtvarníka Aleše Kauera čteme o prchavých momentech zachycených v běhu všedních dní, o prázdnotě spojené s tvorbou i o revoluci, která nepřijde.

Próza rakouského spisovatele Clemense J. Setze vznikla dle autorových slov na troskách knižního rozhovoru, který s ním měla vést editorka Angelika Klammer. Setz prý na její otázky nedokázal odpovídat jinak než jalově a nudně. Proto místo něj mluví „­Clemens­-Setz­-Bot“ …