Konjunktura historické látky v současné próze nevychází z hlubšího zájmu o dějiny. Ty tu slouží především k vyvolání emocí a dojmu autenticity, případně jako univerzální rámec k nenáročné komunikaci na libovolné téma. Výsledkem je naopak posílení ahistorického prézentismu.

Gargantua a Pantagruel, zásadní dílo francouzského humanisty Françoise Rabelaise, začíná vycházet v novém českém překladu, v němž je děj přesazen do jižních Čech. Jak připomíná vysvětlující komentář v prvním svazku, za rabelaisovskou komikou stojí nejen karnevalové veselí, ale i groteskno válečných …

Mezinárodní tribunál v Haagu na podnět Jihoafrické republiky prošetřuje, zda se Izrael v Gaze dopouští genocidního jednání. V souladu s převládajícím „úzkým“ pojetím genocidy, navazujícím na paměť holokaustu, však může Izrael tvrdit, že se genocidě sám legitimně brání.

Ať už považujeme autofikci za zásadní fenomén ve vývoji literatury, nebo za marketingovou nálepku, většinou přistupujeme na křížení kategorií „pravdy“ a „fikce“. Následující text problematizuje žánr autentického psaní o vlastní osobě skrze čtení „autofikčních“ …

Ve snahách o genderově inkluzivní jazyk nejde o záměrné „prznění češtiny“ ani o zakazování a nařizování, ale o respekt k druhým – včetně těch, kteří biologicky nebo identitně vybočují z binární opozice muže a ženy. Následující text ukazuje, že takové vyjadřování umožňuje i čeština.

Jugoslávská verze socialismu byla progresivnější než ta tuzemská a mnozí v ní dosud spatřují emancipační potenciál. Ten ale stačila udusit sama titovská Jugoslávie, nikoli až její rozpad. Jugofuturismus tak zůstává bodem v minulosti, a pokud nemáme zabřednout do sentimentu, je třeba ukázat mu záda.

Český stereotyp, že vaříme nejlepší pivo, nám často brání nahlédnout, jak si stojíme na světové pivní scéně. Vedle všudypřítomného ležáku plzeňského typu se sice prosazují produkty řemeslných minipivovarů, ale vyznavači módních pivních stylů mají nakonec leccos společného s obhájci starých pořádků.

Na rozhraní jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie se nachází Gruzie, která se stala útočištěm řady ruských emigrantů. Pro někoho je to přestupní stanice, pro jiného nový domov, k němuž nemá žádné vazby, takže sebelítost utápí v alkoholu. Jak žije soběstačná, ale odtržená ruská komunita v Tbilisi? …

V Petru Rezkovi ztratila česká filosofie jednu z nejoriginálnějších osobností. Ať už kritizoval politické angažmá českého disentu, nebo rozvíjel fenomenologickou estetiku hudby a opery, v jeho myšlení bylo vždy přítomné napětí – a to nejen jako modus operandi, ale i jako ústřední téma.

Psaní o matkách motivuje ohromná láska i šílená nenávist dcer. Obava ze stejnosti i touha po podobnosti, odmítání závislosti i strach ze svobody. Pokaždé má v sobě ale cosi monstrózního a děsivého. Stejně jako samotné mateřství.