Divočina se v moderní době stala atraktivní destinací turistů a turistek hledajících protiklad kapitalistické každodennosti. Co hlubšího nám ale cesty do divočiny mohou říct o lidské kultuře a problémech, před nimiž se snažíme utéct?

Debata o dekarbonizaci se v České republice zasekla mezi dvěma, zdánlivě protichůdnými názorovými proudy. Ten první, ekomodernistický, velebí veškerou klimatickou politiku prosazovanou Evropskou unií a věří, že je možné provést transformaci v konturách současného systému, tedy že lze ozelenit …

Soubor esejů i kratších textů publicistky a překladatelky Silvie Ruppeldtové nachází analogie mezi periferním postavením Latinské Ameriky a střední i východní Evropy. Připomíná ovšem i to, v čem se geograficky tak vzdálená území liší a v čem bychom se v Latinské Americe mohli inspirovat.

V předmluvě k Pánovi prstenů se píše, že kniha „v sobě nenese vůbec žádný alegorický význam ani soudobé politické narážky“. Navzdory tomuto sdělení bylo Tolkienovo dílo v českém disentu interpretováno právě alegoricky. Čím byly příběhy ze Středozemě pro disidenty tak inspirativní?

Dílu J. R. R. Tolkiena můžeme rozumět různě. Jako jednomu z nejčistších ztělesnění nostalgie moderní kultury po mytologii i jako jasnozřivé kritice moci. Bylo totiž obojím, což nakonec platilo i pro jednoho z Tolkienových inspirátorů, novoromantika a libertariánského socialistu Williama Morrise.

Osmadvacetiletému Jordanu Bardellovi, který krajně pravicové Národní sdružení dovedl ve Francii k historickému vítězství v evropských volbách, pomohla i skutečnost, že pochází z chudého předměstí Paříže. Bardella navenek kultivuje obraz strany s extremistickou nálepkou. Zda není jen loutkou …

Volby do Evropského parlamentu přinesly levicovým a liberálním voličům několik nepříjemných překvapení. Kromě výrazného úspěchu radikální pravice v řadě evropských zemí mezi ně patří i nevalné výsledky Zelených, jejichž neúspěch vybízí k otázce, zda je v současnosti ještě možné stavět politiku …

Kolektivní monografie Nekončící příběh analyzuje způsob, jímž ve 20. století české a slovenské dějepisectví reflektovalo vznik společného státu. Snaží se přitom nevyhýbat žádným interpretacím, které jednotlivé historiografické přístupy v různých dobách přinášely.

Ústup levicové politiky, který můžeme sledovat takřka v celé Evropě, se nevyhnul ani Polsku, kde levice svou krizi řeší příklonem k politice identity a kulturním válkám. Některé její strategie – například využívání politiky oběti – jsou přitom blízké i alternativní pravici.

V Brně se již asi sto let řeší nejvhodnější poloha hlavního železničního nádraží. Většina politiků města z různých důvodů už více než dvacet let prosazuje posun nádraží asi o jeden kilometr na jih k řece Svratce. Řada aktivních občanů spolu s desítkami nezávislých odborníků ale tvrdí, že stávající …