Jak se pracuje lidem, kteří udržují­ výstavní instituce v chodu? Pětice produkčních z různých měst i typů organizací odpovídá na otázky vztahující se k podmínkám, ocenění a udržitelnosti práce, bez které by výstavní program neexistoval.

Podobně jako jinde i v pozadí kulturního provozu najdeme oblast neviditelné práce, bez níž by se tato sociální infrastruktura rozpadla. Tvůrčí umělecká praxe závisí na reprodukční činnosti těch, kteří udržují kulturní instituce v chodu, i když to má často negativní dopad na jejich osobní život.

Letos si připomínáme hned dvě významná výročí vztahující se k životu Zbyňka Sekala: uplynulo sto let od jeho narození a zároveň čtvrtstoletí od jeho úmrtí v únoru 1998. Výstava Sekal 100 v Museu Kampa sice nemá větší ambice než nabídnout průřez umělcovým dílem, jeho pohled na svět ale zprostředkovává. …

Způsob, jakým přemýšlíme o umění z doby mezi lety 1948 a 1989, není možné odpoutat od reflexe tohoto období jako celku. Nelze však opomenout, že jednu z klíčových rolí ve formování našeho pohledu hraje trh s uměleckými díly, který se o kvalitu ani morálku nezajímá.

Národní galerie otevřela s tříletým zpožděním jubilejní výstavu zásadní postavy českých dějin výtvarného umění, malíře Josefa Mánesa. Dokáže pompézní retrospektiva s podtitulem Člověk – umělec – legenda reformulovat odkaz mytizovaného národního umělce?

Kurátor Miloš Vojtěchovský připravil pro Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě výběr z audiovizuální tvorby Petra Válka. Výstava Ticho popěšině představuje pouze výsek z autorova širokého tvůrčího záběru, díky tomu však poskytuje jedinečný vhled do jeho umělecké práce.

Výstava Řeč plakátu v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu přináší výběr z archivní sbírky, uspořádaný do tří tematických bloků: umění, reklama a ideologie. Časové rozmezí vzniku vystavených exemplářů odpovídá době, kdy byl plakát hlavním propagačním médiem.

Výstava Uvolněné atomy umělecky reflektuje vývoj našeho vztahu k jaderné energii v průběhu posledního století. Jakým způsobem můžeme – mimo exaktní rámec jaderné fyziky – přemýšlet o něčem, co je pro lidské oko neviditelné, a přesto to hraje v našich životech zásadní roli?

Průřezová výstava Karla Otty Hrubého v Domě fotografie Galerie hlavního města Prahy se ohlíží za jeho celoživotním dílem. Chybí jí však kritičtější zhodnocení fotografova odkazu a ke shrnutí již známého nepřidává nic, co by přispělo k novým interpretacím jeho tvorby.

Kurátor Ondřej Navrátil ve skupinové výstavě v brněnské galerii zkoumá, jak se za poslední půlstoletí proměnil vztah českých umělců a umělkyň ke krajině a přírodě. Vybraná díla však budí dojem, že k zásadnímu obratu nedošlo: v centru pozornosti stále zůstávají lidé.