Nedá se v těchto dnech jinak, než připomínat tragédii z roku 2001 a také to, co všechno z ní vzešlo. Útoky 11. září přinesly tisíce obětí ve Spojených státech a otřásly symboly světové moci. Především však proměnily atmosféru v USA i po celém světě a zafungovaly jako rozbuška trendů světového vývoje, který nás poznamenává dodnes a který přinese své neblahé plody i v budoucnu. Začali jsme bojovat proti terorismu a válka je teď po pěti letech prohraná.
Útočníkům se s relativně malými zdroji podařilo dosáhnout jednoho z hlavních cílů. Vyvolat pocit ohrožení. A s tímto pocitem se dobře pracuje nejen teroristům, ale i médiím a politikům nedemokratických, bohužel však i demokratických států. Ponecháme teď stranou, co impuls před pěti lety udělal s médii v USA i globálně a jak se s ním související proces infotainmentu, cenzury a autocenzury podepsal na proměnách společenských nálad, politických priorit i kultury.
Nebudu zde rozebírat ani to, jak pod záminku společného globálního boje proti terorismu schovávají nedemokratické režimy typu Ruska, Číny, Saudské Arábie svoje staré praktiky potlačování opozice či národnostních menšin. I zde sice poslední léta přinesla něco nového – inspiraci některými moderními technologiemi a postupy v boji s terorismem převzatými od demokratických kolegů. Podstata režimů a netečnost zbytku světa však zůstává obdobná jako dříve.
Mnozí tvrdí, že teroristické útoky a válka „proti terorismu” vyhrotily konflikt mezi civilizací a náboženstvími nebo mezi rozvinutým a méně rozvinutým světem. Možná je pravda, že úspěchy teroristů a také kontroverzní útoky na Afghánistán a Irák umožnily vznik nových vzorů odporu, s nimiž se mohou identifikovat mladí islamisté nebo obyvatelé zemí znevýhodněných současným světovým pořádkem. A tyto skutečnosti nelze podceňovat, protože mohou přinést útoky proti západnímu světu i v budoucnu. Tuto bitvu jsme určitě nevyhráli a na tom nezmění nic ani to, že se podařilo odsoudit jednoho z teroristů za útoky na Světové obchodní centrum, zatknout několik významných představitelů Al-Kaídy a zabránit dalším teroristickým útokům v poslední době.
Za hlavní prohru jiní označují stávající situaci v Afghánistánu, kde se na jihu země útoky Talibanu znovu objevují s nečekanou silou, či v Iráku, kde bez ohledu na přítomnost 140 tisíc zahraničních vojáků stále panuje kritická bezpečnostní situace. Tento neúspěch při budování „demokratického” a teroristů prostého Iráku nezakryje ani formální předávání velení nad iráckými bezpečnostními silami irácké vládě.
V průběhu celosvětového boje proti terorismu zahynuly po celém světě desítky tisíc civilistů a byly zásadně pošlapány principy mezinárodního práva. Závažné škody, které toto bezpráví způsobilo jak obrazu Spojených států ve světě, tak především celosvětovému systému bezpečnosti, se těžko napravují. Skutečnost, že na začátku září vydalo americké ministerstvo obrany novou směrnici, podle níž se mají na vězně v Guantánamu vztahovat některé prostředky právní ochrany podle ženevských konvencí, a že Nejvyšší soud USA odmítl jejich postavení před vojenské soudy, jsou jen malé náplasti. Podobné jako ta, že Bush před pár dní nechal na Guantánamo přesunout unesené z tajných věznic CIA ve světě.
Jenže bez ohledu na míru neštěstí nebo násilí bývají nejtěžšími prohrami ty, které si zažijeme doma. A u nás doma má nakonec momentálně nejsilnější dopad proměna společenských priorit. Po vzoru Spojených států získal nad mnohými jinými společenskými potřebami hlavní slovo trend posilování kontroly nad společností ze strany bezpečnostních složek.
Spojené státy přijaly podobně jako celá řada evropských zemí včetně České republiky množství právních norem i konkrétních opatření, která významně omezují občanská a politická práva svých obyvatel. O právech cizinců, kteří do zemí přijíždějí, ani nemluvě. Na všechny, a nikoliv jen na teroristy jsou uplatňovány programy plošné kontroly elektronických komunikací, veřejnost je pod dohledem kamerových systémů, zavádí se biometrické prvky do cestovních dokladů, pasažéři letecké dopravy jsou prověřováni a šikanováni bezpečnostními opatřeními, jež se nakonec vždy zdají s ohledem na poslední vývoj nedostatečná. Proto musí prý i nadále zákony a jednotlivá opatření přitvrzovat. O výhře zde snad ani nikdo nemluví.
Finanční prostředky, které Spojené státy v posledních pěti letech věnovaly na boj proti terorismu, jsou ohromující – podle údajů kongresu činí přes 430 miliard dolarů (včetně výdajů na síly v Iráku). V příštím roce pak mají celkové vojenské výdaje USA překročit 600 miliard dolarů, což je více, než se vydávalo za Reaganovy vlády a během války ve Vietnamu. Roční deficit rozpočtu USA přitom činí 427 miliard dolarů. Nedostává se tedy na sociální programy, zdravotnictví, kulturu a vzdělávání, což je, jak snad všichni uznají, pro USA prohra. V evropských zemích výdaje na bezpečnost tak rychlým tempem nerostou. Bezpečnostní složky si stěžují na nedostatek peněz a lidí. Jenomže to zní dost nepřesvědčivě. Alespoň u nás, kde zároveň nechtějí přiznat, kolik lidí na boj proti terorismu vlastně zaměstnávají a o jejich rozpočtu jsou známy jen částečné údaje (jen kontrarozvědka letos dostane 1,18 miliardy korun, rozvědka se stále početně rozrůstá).
Kladnou stránkou zaujetí bezpečností v USA i ve světě je skutečnost, že roste vojenský a bezpečnostní průmysl. Někteří by to snad mohli označit i za výhru. Znamená to totiž mimo jiné více peněz do technického výzkumu a rozvoj nových technologií.
Ovšem to, do jakých technologií a jakého výzkumu se vlastně investuje, ovlivní vývoj naší společnosti a kultury na dlouhá léta dopředu. Proto na závěr jen stručný seznam úspěchů boje s terorismem – pokrok v oblasti výzkumu odposlechové a záznamové techniky, šifrování, automatického analyzování databází, biometriky a automatického rozpoznávání osob, průzkumných a špionážních prostředků atd. Můžeme si i pogratulovat, ale až budeme tiše vzpomínat na oběti, nezapomeňme, že válka je prohraná.