Jakub Janovský

Jakub Janovský pracuje v opuštěných, často polorozpadlých domech; jeho velkoformátové kresby na opadaných, poničených, špinavých zdech, na trubkách, zbytcích konstrukcí i na fragmentech vnitřního vybavení žijí svůj krátký, téměř utajený život mezi střídajícími se bezdomovci a jinými návštěvníky těchto opuštěných, vyžilých míst. Mnohé z takto vzniklých děl už neexistují: domy byly demolovány nebo radikálně přestavěny, změnily účel a využití. Dnes u nejmladší umělecké generace oblíbená směs odkazů na streetart, nové technologie, antiestetiku subkultury (motivy tetování, metalové výšivky, anonymní loga) je u Janovského spojena a umocněna dvěma pozoruhodnými jevy. Jednak jde o radikálně svobodný postoj umělce, jenž dílo stvoří a dál se o něj nestará, druhý se odehrává v psychologické razanci nástěnných, většinou černobílých kreseb. Janovský na zdech zanechává náhodnému neuvědomělému divákovi stěží vytěsnitelný obrazový materiál postihující složité, místy extrémní duševní situace. Zapomenuté části kdysi obydlených, nebo jinak využívaných prostorů, odsouzené k brzkému zániku, jsou zatěžovány tvary a symboly lidské bolesti, tragických vzpomínek, a dokonce se samy podílejí na jejich oživování. Naprosté vyvázání takových děl z kulturního provozu a společenského oběhu propůjčuje všem zúčastněným pocit svobody a zároveň umožňuje zahlédnutí něčeho, co může naznačovat stinné, destruktivní stránky lidského jednání, a co moudře zůstává natrvalo skryto. Autor studuje na Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru Jitky Svobodové.