Největší jaderná katastrofa od výbuchu v Černobylu v roce 1986, která se stále ještě odehrává v japonské Fukušimě, již teď zásadně ovlivňuje nejen energetiku či hospodářství po celém světě, ale také politiku a společnost v širším smyslu. Je bolestným podnětem k probuzení emocí, vizí budoucnosti i vzpomínek na minulé boje spojené s jádrem. A nutí také k novému zvážení zastávaných hodnot a zaujetí stanoviska.
Rozdíly v tom, jak k této aktuální výzvě přistupují jednotlivci i různé vrstvy či skupiny veřejnosti v jednotlivých zemích, snad již nemohou více bít do očí. A právě z těchto rozdílů se dá významně usuzovat na stav, povahu, založení a způsoby fungování společnosti – v našem případě především té české.
Problém jaderné energie u nás ovšem začal znovu vystupovat do popředí už před poslední havárií. Více než měsíc před zemětřesením v Japonsku odcestoval český premiér Petr Nečas do Bruselu. Tam na summitu EU přítomným oznámil, že „přišel čas na renesanci jaderné energie. Odpor vůči ní má spíše charakter předsudků než nějakého racionálně podloženého názoru.“ Toto vyjádření bylo zcela v souladu s předchozími stanovisky vlády, která drží na svém stole tendr na dostavbu dvou bloků Jaderné elektrárny Temelín, jejíž finanční objem má přesáhnout 500 miliard korun. Tento projekt pokládá koalice za tak významný, že je na něj dokonce ochotna obětovat prostředky z dividendy polostátního podniku ČEZ, které měly být ještě podle loňských vyjádření některých členů vlády původně využity na podporu penzijní reformy.
Právě nový zápal české vlády pro jádro a také dlouhodobá podpora tohoto typu energetiky u velké části veřejnosti vedl Nadaci Heinricha Bölla k tomu, aby ve spolupráci s Hnutím DUHA a českou pobočkou mezinárodní organizace WISE (World Information Service on Energy) zpracovala srovnávací analýzu vývoje jaderné energetiky v zemích střední a východní Evropy. Její březnová prezentace pak shodou náhod přišla v době, kdy položené otázky a odpovědi na ně získávají nový význam.
Studie odhaluje, že se ekonomické, politické a společenské procesy spojené s jadernou energetikou v zemích bývalého socialistického bloku zásadním způsobem shodují. Původně státní energetické monopoly zde byly jen nepatrně transformovány v polostátní společnosti, jež si udržely monopolní postavení na trhu. Ve společnostech či na ziscích z nich jsou korupčním způsobem zaangažováni představitelé hlavních politických stran. Energetické společnosti pak nemusí přizpůsobovat své plány vládním koncepcím, ale naopak ministerstva vycházejí vstříc projektům manažerů firem. Ti vidí ve výstavbě jaderných elektráren příležitost k zachování svého výsadního postavení na národních trzích. V žádné z pěti sledovaných zemí nebylo o výstavbě jaderné elektrárny rozhodnuto na základě energetické koncepce, která by zhodnotila výhodnost různých variant. A nikde se také výstavba jaderných elektráren neobejde bez různých forem státní podpory, která ovšem naráží na evropská pravidla hospodářské soutěže. Stát zároveň nejrůznějším způsobem propaguje jadernou energii u veřejnosti. Ta ve své většině přijímá tento proces s tichým souhlasem a v celém regionu neexistuje silná politická strana, která by prosazovala nejadernou alternativu rozvoje energetiky.
Důvody nekritického přístupu české (a obecně východoevropské) veřejnosti k argumentům jaderné lobby bohužel výzkum Nadace Heinricha Bölla blíž nespecifikoval. Poukázal jen na vliv výchovných pořadů financovaných ČEZem či projaderných médií, která dávají velký prostor „jaderným“ expertům. „Bezmeznou víru v technokraty“ přetrvávající z období komunismu zmínil v nedávném rozhovoru pro server První zprávy jako důvod podpory jaderné energetiky u nás i její kritik, exministr životního prostředí Martin Bursík. Na jeho konstatování, že „neproběhla opravdu kritická debata o jádru, nezažili jsme protiatomové hnutí šedesátých let“, je jistě mnoho pravdy (i když v řadě západních zemí tomuto hnutí daly hlavní impuls havárie v sedmdesátých a osmdesátých letech). Neodpovídá však úplně na to, proč u nás argumenty západních odpůrců jádra mají více než dvacet let tak slabou odezvu. K plnějšímu pochopení tohoto vývoje by byla potřeba podrobnější analýza dominantních společenských hodnot, díky nimž mohou vznikat a jsou dále udržovány stávající energeticko-politické mechanismy.