Je možné považovat dlouhodobě vyhrocenou situaci kolem jmenování Rostislava Koryčánka děkanem Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně za nestandardní či neobvyklou? Asi těžko. Podobným procesem, kdy je nástup zvoleného kandidáta neustále odkládán, zpochybňován a napadán přímo zevnitř instituce, si v posledních letech prošlo více kandidátů na obdobná místa. Vždy se objeví skupina odpůrců, kteří se cítí příchodem nového vedení ohroženi, anebo jsou ohroženy jejich zájmy, což je ve výsledku to samé. A přesně tak vypadá i případ odkládaného Koryčánkova nástupu na místo děkana. Petice podepsaná řadou pedagogů a architektů, jež napadá především Koryčánkovu „nekvalifikovanost“, se podobá třeba těm, které varovaly před nástupem Jiřího Fajta do čela Národní galerie. Problém podle mne přitom není v takzvané nekvalifikovanosti nově zvolených, ale v jejich přístupu a plánech, které chtějí ve své funkci prosadit a které ohrožují zastánce stávajícího stavu. Obávám se, že ona neustále omílaná kvalifikovanost v těchto případech nemá příliš společného s kvalitou – spíše se jedná o záruku, že nedojde k nežádoucím změnám.
Odvolávání a následné jmenování do funkcí nám v Česku prostě nejde. A chyba není jen v ješitnosti a pocitu nepostradatelnosti na straně „držitelů“ klíčových pozic, ale především v systému, který umožňuje víceméně bezdůvodná a nahodilá rozhodnutí. Dochází pak k situacím, kdy je odvolán nebo jmenován ředitel kulturní instituce jen na základě osobních sympatií či antipatií zřizovatelů. Právě tímto způsobem byl mimochodem odvolán právě Koryčánek z funkce ředitele brněnského Domu umění.
Protestní petice zaměstnanců nebo části odborné veřejnosti, které řešily otázky oné domnělé kvalifikovanosti, provázely nástup současného ředitele Moravské galerie Jana Prese, mediálně sledovaný nástup Jiřího Fajta do Národní galerie, ale i jmenování umělce Tomáše Vaňka do čela pražské AVU. Jistě, nikdo z nich předtím obdobně velkou instituci nevedl. Znamená to ale, že nejsou kvalifikovaní ji vést? Podle této logiky by se u nás mohla v čele škol a institucí pohybovat jen úzká skupina bývalých, a tedy kvalifikovaných ředitelů. Výtka, že tito kandidáti nemají zkušenost s vedením podobné instituce, nemají „potřebné“ vzdělání anebo chtějí měnit ověřené postupy, většinou jen maskuje obavy dlouhodobě usazeného vedení ze změn podle hesla „každá změna vede k horšímu“.
Opak je pravda: do sebe zahleděné instituce lehce ztrácejí schopnost přinášet nové podněty a přestávají tak sloužit svému poslání. O kvalifikovanosti jejich zaměstnanců totiž nesvědčí ani tak titul získaný na téže fakultě, jako spíše schopnost nabízet nové alternativy a přístupy jak k výuce, tak v komunikaci s podobnými organizacemi u nás i v zahraničí.
„Například bych si přál využít Dům pánů z Kunštátu k pořádání výstav společně s Fakultou výtvarných umění. Nastupující generace architektů a umělců by měla mít bližší kontakt s Brňany. Chtěl bych také pro mladé architekty vytvořit coworking, kde by mohli levně nastartovat kariéru ve sdílených kancelářích,“ říká Koryčánek o svých plánech na brněnské Fakultě architektury. Sice nemá architektonické vzdělání, ale jeho schopnost vést a povznést podobnou instituci je patrná a snadno dohledatelná. Zásadní je v jeho případě snaha školu otevřít spolupráci s nejrůznějšími institucemi, městskými organizacemi a samozřejmě školami (mimochodem s podobným programem nastoupili do svých funkcí i všichni tři výše zmiňovaní ředitelé). Jsem přesvědčený, že jmenování Rostislava Koryčánka je dobrou volbou, která bude mít pozitivní dopad především pro samotné studenty. Doufejme, že také ostatní „nekvalifikovaní“ ředitelé prokážou potřebnou odvahu a schopnost činit kvalifikovaná rozhodnutí směřující k očekávaným změnám.
Autor je spolupracovník galerie Tranzitdisplay.