Mlýn nový, bílý postavili,

však jakou to má střechu?

To není střecha, to je rakev černá

a v ní mé pošlapané srdce.

Báseň vybral Petr Borkovec

Kde nic tu nic v něm, prázdné a bez zápachuBalicí papír na řeznickém špalkuBalicí papír na pultu, na kaseI sekery jsou zabalené v papíru a oblepené izolepou.

A mouchy, které teď sletí na sklo z celofánudivže zklamaně nevykřiknou:Chceme skutečnou …

Opět jsem pod sluncem viděl,

že běh nezávisí na snaze hbitých

ani boj na bohatýrech

ani chléb na moudrých

ani bohatství na rozumných

ani přízeň na těch, kdo mají poznání,

ale jak kdy každému z nich přeje čas a příležitost.

Vždyť člověk ani nezná svůj čas.

Je …

Padla na pysk

a už se nepohne:

Nemůžu, řekla, nejde to!

Rehabilitační sestry v nemocnici

slyšely jednou: Jděte do řiti!

Jinak je ticho.

Posunul jsem židli

k hlavě postele.

Na polštáři, za nehybným pohledem,

mnoho jiných světů.

Jak si to …

Po dlouhá období svého krátkého života se snažím dát dohromady prchající myšlenky, hledám vidiny šťastných chvil.

Shledávám však, že má duše je jako dům opuštěný služebnictvem.

Pán neklidně pobíhá po studených chodbách, nemá klíče k pohostinným místnostem, do nichž navozil z tolika …

V New Yorku, v New Yorku – tam jsou domy

vysoký jak ledovce, lodě

u mol

tak velký, že je mezi nima

místo

sotva na

kajak, a lidí je tam tolik, že slunce

ráno zčerná

v kouři, kterej stoupá, když ženy

připravujou

snídani. V mezerách mezi domy se řítěj vozy

rychlý …

Říkala:

Když ti dám svá písmena, černá jak višně,

svá slova kulatá jako jablka,

co mi zůstane?

Čím zapláču a čím se rozesměju,

co si budu zpívat, co potáhnu

od solar plexu k hrdlu,

co mi proteče rty,

co pocítím na jazyku,

co odskočí jak pingpongový míček

ode mě k tobě?

Říkal:

Přijď …

Saxofon zuřivě frázoval monotónní motiv,

pak se ozval zastřený prokouřený hlas:

„Jo možná dneska večer budu usínat

ve smradech kuchyně

myslet na to, co říkali známí v R“

Bicí byly tradičně „neúprosné“

Úryvek z delšího textu vybral Elsa Aids

On kouká na ni. Já koukám na něj. Vidí, že na něj koukám, a

přestane se na ni dívat. Koukám, že viděl, že jsem se na něj

koukal. Koukám ven. Ve tmě se odráží kupé. Ona kouká ven,

možná ho vidí v okně. Já ho vidím v okně. On mě vidí

v okně, koukám …