(1947–1978)

já porodím dítě

dítě porodím

s vínově rudou hlavou

s pivně žlutýma nohama

s tramínově zlatýma ručkama

& skleněným tělem

jak čirá kořala

ke všemu chuť

& taky k ničemu

dítě porodím

co nikdy neřve

žvatlá něžně

vlhké & mokré

jsou věčně

plínky …

(1933–1994)

Opřeni o mlsné jazyky

přebírali jsme vši

a čekali až nás osloví hvězdy

Při prvním znamení jsme vyrazili

Vpředu šel harmonikář

vlevo pochodovali malověrní

a posměváčci kráčeli vpravo

Průvod uzavírali epileptici

Obecní fízl rozdával autogramy

Večer se obsypala luna

a …

(1869–1917)

Před roky – v žití neujde nic změně –

v té aleji jste v němém smutku stáli...

Bylo ti šestnáct let – jí o nic méně.

Dnes máte pro vše smích jen neurvalý.

Jsi střízliv dnes... A přece míváš chvíle,

kdy bys ty cesty sem chtěl opakovat,

vše lhát si znova, klesnout v lokty bílé

a …

Krev Réva na zdi

Ždímám dým

A múza zatím povzlykává

Náhoda s prstíčky

Desetkrát zlámanými

Míza mizím

Příliš ty taky střelka

Ačkoliv neotočená

– toto jsou ty dlahy

Co rým mi vystavil

Nořit ruce do vody

času. Jít až na samé dno

budoucnosti, jež neprodlévá.

Sestupovat za zvuky,

které předtím nikdo nezaslechl,

a vědět, že neexistuje

život a naděje.

Rozmotávat klubko

uvnitř duše

a svlékat mýty

jediným zášlehem oslňujícího světla.

Žít pro dnešní život,

a ne pro život zítřejší.

Být stále …

Věci, večer noc I

Nože mlčí

kosy tišší

hlasy jasnější

Jako by si věci

na nás zvykly

Přeložila Sabine Eschgfällerová

(1908-1991)

V puchýřcích otisk skokanů a vážek,

zelené, jasnoskvrnné snění;

ulitka nosík nahoru

drolí se sotva přiblížím ruku,

ale ostrý okraj palci vzdoruje:

zní to jak soví vábnička,

když s tím nástrojem vkráčím

do letního lesa, mezi sovy.

Přeložil Hynek Stecher

O Římanech se ví, že kamkoli

přišli, tam stavěli silnice.

Uvidíš-li kdekoliv kohokoliv

stavět silnice, je to říman.

Němec se pozná podle toho, že

má:

Nos hrbatý,

oči vykulené

a spravuje hodinky.

Itala poznáš tak,

že jí špagety

a francouz

zase šneky.

Jahody jsou červené,

Židovky mají tlusté …

Měsíc, jakoby ničím nevyplněný,

ale někde se to ukládá,

někde, kde na to není vidět,

ale nakonec to vybublá

někam jinam, kde na to není vidět,

a tam se to rozhodne. Vědět?

– Cítit, jak moc jsi postavený

před hotovou věc.