Divadlo X10, které léta působilo v budově Strašnického divadla, kvůli překážkám ze strany Městské části Praha 10 odchází do nového prostoru. Jeho ředitelka a dramaturgyně má za to, že se jedná o další projev umlčování nonkonformních hlasů v kultuře.

Jak evokovat v divákovi tancem či performancí pocity, které zažívá člověk pod vlivem halucinogenních látek? Zuzana Žabková s kolektivem tvůrců a tvůrkyň zkoumá, jakými technikami se lze alespoň přiblížit společné, sdílené halucinaci bez přímé intoxikace.

Jedenáctý ročník zavedeného slovenského festivalu nového divadla Kiosk pořadatelé překvapivě označili v názvu číslem 1, jako by chtěli zdůraznit nastoupení nové cesty – k ještě větší mezidruhové otevřenosti a důslednějšímu experimentování. Výsledek této volby ukázal možnou budoucnost …

Ukrajinský divadelní režisér přijel se souborem Zoloti Vorota v červnu do Prahy, aby uvedl inscenaci Stalkeři podle hry současného dramatika Pavla Arjeho. Mluvili jsme o mizivém evropském povědomí o Ukrajině i mládnutí tamější divadelní scény.

„Událostí sezony“ a vrcholem festivalu Tanec Praha 2018 se stala inscenace Dancing Grandmothers choreografky Eun­‑Me Ahn. Co západní publikum fascinuje na vrtících se korejských babičkách, jejichž pohybový neklid má k profesionálnímu tanci daleko?

„Zbytečný, je to zbytečný. Děláš úplně zbytečnou práci!“ přou se nad laptopem dva studenti v předsálí školního divadla DISK Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze. Protože jsem se právě zapsala na vstupní dveře na „směnu“ v Montovně a nad …

Tým režisérky Ewy Zembok si fragmentární hrou Fréderika Sonntaga s názvem Pod kontrolou zvolil tvrdý inscenační oříšek. Je eklektičnost na industriální scéně DUP39 dobrý sluha, nebo spíše zlý pán?

V letošním ročníku soutěžní přehlídky současného tance zvítězil Martin Talaga s inscenací lapidárně nazvanou Soma. Je výtvarně působivou a pohybově originální výpovědí o „středoevropském“ mužském těle. Čím se toto tělo ve slipech vyznačuje?

Žijeme v situaci, kdy varování před environmentální apokalypsou formou novinových článků a vědeckých studií nemá velkou odezvu. Má divadlo potenciál tuto problematiku srozumitelně a přitažlivě přiblížit veřejnosti a přispět tak k prosazování konkrétních politik?

Česká společnost nevzkvétá – i takové poselství nesou hry, pod nimiž je jako režisér podepsán člen divadelní skupiny Vosto5 Jiří Havelka. Společenstvo vlastníků i Experiment myší ráj prostřednictvím typizace postav ukazují, kolik podob má lhostejnost vůči zdánlivě neodvratitelnému.