Dílo ruské básnířky Anny Barkovové formovalo vězení, lágry, vyhnanství, německá okupace, sovětské čistky, neustálý hlad a nucený pobyt v nejzapadlejších provinciích. Jako vysvobození z ubíjející reality se v její tvorbě objevuje motiv dávných skytských
nájezdů.

Text švédské básnířky Linn Hansén lze považovat za manuál k dějinám. Názorně ukazuje, že historie se odehrává, ale především píše a přepisuje, na samé hranici nesmyslu a libovolnosti. „Literatura přináší důkazy o tom, že mnozí trpěli. Částečně trpěli a částečně dělali …

Báseň vizuálního umělce Jiřího Davida parafrázuje Kvílení Allena Ginsberga – přizpůsobuje je době pozdního kapitalismu, televizní reality, ukradené fantazie a blížícího se konce.

Nové básně Jiřího Marečka dovádějí ad absurdum popkulturní obrazy světa, v němž je vše možné, ale jeho fasáda už dávno není tak nablýskaná a jeho tělo prorůstá plísní.

Roman Rops se ve svých nových verších snaží přelézt elektrický plot poezie. Jako obvykle směšuje intimní polohu s politikou, médii a společenskými tenzemi. „Mrdat jsem tě začal již/ při obecné rozpravě/ upřímný projev paní předsedkyně// noční hlasování/ o důvěře vládě pak …

Martina Blažeková je autorka na pomezí. Nejen že se pohybuje mezi Českem a Slovenskem a k psaní používá oba jazyky, ale také kolísá mezi niternou poezií a velmi konkrétní, drsnou prózou.

Norský básník, umělec a překladatel Audun Mortensen píše básně mediálního věku a zároveň velmi rád provokuje. Své texty údajně vytváří pro „existenciálně zmatené hipstříky, deprimované odborníky gender studies, teenagery, freelancery, osamělé studenty a veselé rodiče dětí předškolního …

Novou tvorbu Elsy Aids lze uvést citátem: „Proč je tu najednou takové ticho? Černé okvětní plátky jsou zkropené kondenzovaným mlékem.“ Jde o maskulinní operetu na motivy masturbace, jídla, nenávisti a duchovní inverze.

Slovenský básník a kritik Michal Rehúš vybral pro A2 pět nejnadějnějších jmen ze současné slovenské poezie. Básníky kromě mládí spojuje také to, že je jejich tvorba protipólem …

Básně Martina Pocha se vyjadřují nejen k aktuálním náladám ve společnosti, ale i k všednodenním peklům, která nás obklopují. Nalezneme zde snícího Hitlera, touhu stát se zlojedem, všeprostupující rádiový balast, ale i pískoviště na českobudějovickém sídlišti Máj.