V chrámu se větrá –

kadidlo

hltají výfukové plyny.

Znát přítomnost

to se člověku teprve zatočí hlava

Nad minulými propastmi

je i budoucnost dávná

Holé teď

bez lávky

bez anděla

od rána do večera

Milujeme se v bukovém listí do moru,

popel se na nás snáší, vymetán je z korun.

Stařena

v dvojsečné sekeře křídla má složena.

Jde kolem na dříví. Nás nevezme už domů.

Pláč slyším ze hlubin minulosti… Štkavý pláč ženy,

jež v otroctví, u nohou muže, zřela se zaprodanou!

A slyším nejtrpčí kletby, zoufalé steny,

že její pohlaví slabé je nejhorší ranou.

Čas prošel… Na bujných rozmarů divokém koni,

a s hrdostí svatého Jiří, jedou moderní ženy:

Je pohlaví jejich vtězným …

Pod olší, kde skoro stojí

voda a v ní mince plují

přemýšlí kluk, jak by chyt

zlatou rybu na rohlík.

Oblohou se měsíc toulá

kluk mlčí a těsto žmoulá.

Jak střbrné šupiny

blýská světlo z hladiny.

Pod jezem se voda pění

zmizel kluk, už dávno není.

Pod jezem se voda točí…

nemeškal a sešel z očí.

Z olší zbyla …

Krásně a cize mi zpívá tvé skleněné oko,

tvé moderní sluchadlo zesiluje mé poklony,

můj precizní ruční prefabrikát popleskává tvou tvář

z růžovho silikonu; jak jen se v podzimním slunci lesknou

naše paruky z pravých vlasů, blýská náhradní chrup, s úsměvem

synchronizujeme své kardiostimulátory;

vím, …

Jak tryskáč

zatahuje podvozek,

cukne to se mnou roky zpět,

k drobounkým kadencím

startujícím v mých útrobách.

Přeložila Daniela Furthnerová

Přeletělo léto,

už je tady podzim,

nesvítí nám světlo,

spát jdem o půl osmé.

Přeletěl i podzim,

už je tady léto,

spát jdem o půl osmé,

nesvítí nám světlo.

Přeložil Tomáš Vůjtek

Pro Roberta Philena

1. Snídaně hravě

Sedím pak nahý ve vlhké trávě

(můj včerejšek propršel),

zatím dva důstojní běloši
v černých redingotech se kolem mě dělí

o oběd, vyměňují si kozí sýr, studené jaternice
a bagetky, francouzsky si pinkají

bonmoty v něčím 19. století,

v …

Vyprahlým pláním, křižovaným pachem postupujících chodidel, umrtveným gesty nízkých sluncí, jen sobě ponechaným napospas, teď co chvíli kynou ptáci zpovzdálí.

Jen tu a tam, jak symbol nesourody, ční kameny do klenby ticha. Jen tu a tam zvířená němá slova.

S pohledem upřeným k obzoru, …