Propletená pole

Slunce je půl

Sníh splývá s nebem

Obzorem dutiny je tma

Na kulaté výročí

s drobnokvětou listopadkou,

co sama vypadala jako hrob.

Přijeli jsme pozdě.

„Mně, tvojí mámě, se zas zdálo o mámě

(tj. dost, že sis vzpomněl,

že máš taky mámu),

vyčítala mi a vyčítala

(tj. chci dělat, dělám všechno jako ona,

ale jak můžu, když přijedete pozdě,

vždycky jedete pozdě,

já …

Po prázdninách školáci zestárnou,

než se nadějí, soumrak

slunečního jasu zavře květ pampelišky

podzimky, co se druhého dne ráno neotevře?

Poslední kupovitá oblačnost,

už tažná... a netopýři vědí, co mají dělat:

pokud se teď dost nevykrmí, nepřežijí zimu

v jeskyních. To jenom člověk

je nerovnováhou …

V půl čtvrté osamělý pták

tichému blankytu

navrhl osamělý takt

plachého popěvku.

V půl páté sílu pokusu

ověřil v soutěži —

a hle — stříbrné podstatě

podlehli soupeři! V půl osmé blankyt bez živlu

i jeho nástroje

a prázdno v celém obvodu,

kde bylo oboje.

Přeložil Jiří Šlédr

Rok je už starý

Čím jsem se provinila? Co jsem učinila?

Co jsem zmeškala?

měla bych se ptát

jako každý večer Pýthagorás

Nejíst boby

nezdvíhat co upadlo

Je slunce a ostrý vítr

a naše jediná chyba

spočívá v nedostatku soustředění

natáhnu ruku

k včerejšímu ránu

ale je tam prázdno

Básníci jsou zaostalé …

malé ryby se bojí těch větších

ačkoli ryby vůbec nemluví

nic nevyžadovat nic nemít nežít

jak stopu vrhat na dno stín

(1860–1943)

Nenalezl jsem smysl života,

svého já příčinu...

Zjevila se mi vždy jen nicota,

stín skrytý ve stínu.

Moje já vždy je křehká bublinka,

náhodou stvořená,

jako vzdech, jako sladká vzpomínka

hořkostí zničená.

Proč motala se v proudu vesmírném?

Kam spěla s vlnami?

Nač setrvala …

A když na flekatou tabuli dobře nacvičeným gestem

rýsuje přehledné schéma perfekta,

připadá si jak opuštěný restaurátor,

jenž právě z povinnosti obnažuje spodní vrstvy

nástěnné (jeskynní?) malby poblíž Temešváru;

jakmile rychlý kontakt s očima post-inertních žáků

bezpečně stvrdí …

(1907–1987)

Šel jsem s tím svým břemenem uvnitř a musil jsem, jako kdysi, Benátskou ulicí vzhůru. Prázdno, bez lidí, je den a je šero, ale průsvitné jako ve skle, vzduch je skleněný. Náhle u zdi německé botanické zahrady se vynoří žena, neurčité hnědavé okrové šaty, celá …

Mami, co mám dělat? Mám jet kolem světa?

Jen jeď. Ale nezapomeň se vrátit před setměním.

Mám jít studovat?

Jen jdi. Ale nezapomeň se vrátit před setměním.

Mám se oženit?

Jen se ožeň, ale nezapomeň se vrátit před setměním.

Přeložila Martina Rejhová