Na skládce stojí stromy vedle meter,

podloží kamenů se válí s pořekadly.

Nech to. Slepenec jara

tu potahuje okraj loňské záplavy.

Ještě to trčí, a už otisk.

Celé jak záběr z pralesní války.

Dívej se: láhve olše první pruty zajíc

v zasluněných hexametrech pole.

Přeložil -wetz

Richarda Weinera ušetřili plynu,

František Halas nemusel jít na uran,

i Suzanne Renaud nechali snít její domovinu,

Jan Zahradníček za svůj trest si mohl sám.

Útržek šatů, chomáč vlasů Zdenka Rykra

lokomotiva do Paříže dovlekla,

Miroslav Florian Jana Zábranu vykrad,

nedostane se s jeho verši do pekla.

 …

zapraská tiše v kýlu lodi večera

nad kurty vybuchne mír a stíny

zvonice továren strojovny kostelů

pěšina ohrada stoka a kopretiny

božská srdce hořáků žíly potrubí

v kučerách růžových dešťů saze

empajr je prázdný stopy na antuce

nad městem měsíček — na provaze

V Praze se autobusy, vlaky, tramvaje a Dějiny

Zastavují a rozjíždějí převážně Trhnutím a Škubnutím

Bývá přitom spousta úrazů, ztrát na Majetku a Náladách

Mnozí dávají přednost bezpečnější i když samozřejmě

Mnohem, mnohem pomalejší obyčejné chůzi...

Jak ale nevystrkovat za jízdy hlavy z oken

Současně …

Milý pane Hejdo,

někdy před půl rokem mně přivezl přítel kolem patnácti knih z Prahy. Byly to většinou knihy vydané u Torsta. Hned při prvním prohlížení mi padly do oka dvě. Vaše Básně a Hančovy Události. Tyhle dvě knihy se dost často objevují na mém nočním stolku. (Už asi deset …

Jsem podivný tvor:                k potěše ženám,

k užitku bližním.                 Bolest nečiním

nikomu krom té,    …

I

Tam, v trhlině

Za všemi

Břehy,

Kde neviditelné

Uzavírá kruh

S viditelným,

Jsme spolu s těmi,

Kteří už tady

Nejsou.

II

Děd i matka

Mé matky a jejich

Otcové a matky

Svírají rukama

Z hlíny ty,

Kteří ještě žijí.

Odtud tam a zpět

Nocí zní

Šelest

Byvších dní.

Pokoj potmě není klenba nebe,

kde se lesknou věci, jako venku

se leskne srpnové nebe, zářivé.

Je to jiná klenba. Živě tepou

nahé předměty: bílý papír

na nočním stole, sklenka, tužka,

milující tuha, nebohé dřevo,

strohý věrný črt, na listě ještě

jasně patrný. Venku prší. A blesk

šlehl …

Trupelnatý trupel stromů

listí v hávu prašném

žhoucí bolest rubínů

bílé kosti bez stínů

seškvařené vášně

Živý míň než neživý

z páry stoupat zdá se

Přelud víc než zdánlivý

v bodajícím jase

Naslouchali jsme celou noc,

jak slaboulince dýchá,

jak v prsou vlna života

se dme a klesá zticha.

A mluvili jen šepotem,

krok sotva rozléhá se;

každý z nás by dal žití půl,

kdyby nám vstala zase.

Náš strach se klamal nadějí,

naděje z bázně lhala –

když spí, nám zdá se umírat,

a …