Lesostinný, sosnomračný

okraj – to bys neuvěřil.

Seděli jsme v modrém mechu.

Tep nám datel měřil, měřil.

V mokrém mechu seděli jsme.

Datel tahal červy z kostí.

Seděli jsme, hlídali jsme

žlutý kvítek žárlivosti.

Z hlízky ve tvém lůně vzcházel,

úponkem mi vázal úd.

Mílek …

Jestliže Bohem Rus je opuštěna

nižádný šat jí krásu nevrátí

ze zneuctěných trosek holá stěna

zbyla, a zas ji plamen zachvátí

Když z hrobu vstává samoděržec divý

a podlévá se krví jeho zrak

a v jeho uzdě kůň se zmítá živý

a nedává se, kroutí se jak had

Ty měl …

Vánek sílí, blesky protrhávají tmu

a stín, který vrháš na chatrnou

ohradu z kůlů, se ježí. Je pozdě,

příliš pozdě, chceš-li být sama sebou.

Z palmy žuchne myš, blesk na doutnáku,

na dlouhých řasách tvého pohledu.

Přeložil Vladimír Mikeš

V ostré hvězdě stříbřitá žena přede,

pronikavé ticho toho dění

panuje vánočnímu stmívání.

Zdaleka přeludně zní mi nasládlý tón,

to souzvučně všechny duše dnes

blaženě vánocemi vrní.

Zapadnu do lesíka nízkých jedlí.

Černý tápu v černých kmenech.

Vrcholků křehkých jehličky jsou přesné,

ale kalno …

Sovy do křičí

Vy teď zadáte lidské srdce

Okraj abecedy

Vonící zahrady pro nevidomé

Adaptable muž

Sněhulák sněhuláka: Bajky a fantazie

Žluté květiny v antipodní místnosti

Částečka Mony a vůně slunce

Intenzivní péče: Román

Buvol dcery

Přeložil Překladač

To co lehá samo k sobě

Myšlenky jsou o Potopě

Kapka ke kapce se sčítá

…asi metr do konce světa

Ze čtvrtek a archů

Stavím archu

Doufám že na Araratu vrchu

Nepotkám žádnou už mrchu

Přicházející poušť není znamení, není nový obraz,

přichází úplně potmě, bez pochybností,

ze svého nejskrytějšího pramene, nekonečná,

stoupá až sem, až tam, kde jsme viděli

růst jiné oceány, ač nikdo nepamatuje nic podobného

nebo nic (především) jako je tohle.

Odsud, právě dnes, zatímco prší,

ji …

Vodní pták

setrvává blízko u vody

krásné jako on sám

ve vodě se mihne tuleň

na černém útesu

se choulí ke spánku zvedá

ploutev a škrábe se něžně vlní

jak vějíř

pevný trup tupý nos kyprý šedý zadek

řádně zapletený do srsti

černý hadí tanečník vod

rypák na hladině

prasečí očka

hadí tělo ladně tančí

tuleni …

A zase. Stále. A znovu pořád.

Pod terebintem či pod lentiškem

starcové vždy vidí hřešit Zuzanu.

On jen hlavu klopí. Mlčí. Na zem píše.

Přivstal si Syn Člověka dnes po ránu.

Lev řve na rozběsňující pustinu,

jeho zrudlým hlučením rudne písek,

vyzývá rudé prázdno: vyviň mně rovného,

pán nohama a chřtánem a svou hřívou,

přehbitý protivník. Slon probíjí

temnotu Cejlonu svým břeskotem,

zátřpyty po hladinách nádrží,

tříští nejsametovější dáli. Medvěd,

nemotorný …