Když edice Vertigo v roce 2020 skončila, objevili se dva víceméně přímí pokračovatelé této značky. Každý se ale ubírá jiným směrem. Zatímco pod značkou DC Black Label vycházejí dospělé příběhy superhrdinů, edice Berger Books se soustředí na autorské indie projekty.
Edice Vertigo od počátku vydávala samostatné řady komiksových povídek. Pod značkami Vertigo Visions, Vertigo Voices či Vertigo Vérité vyšly mimo jiné i alternativní komiksy tematizující třeba sociální nerovnost či dopady epidemie AIDS. Underground dostal šanci u velkého nakladatele.
Produkce, která vycházela pod značkou Vertigo, zůstává nejlepším dokladem výrazných formálních i obsahových proměn komiksu v průběhu devadesátých let. Zejména komiksová sága The Invisibles z pera Granta Morrisona se dá číst jako kronika úspěchů, úletů i slepých cest tehdejší žánrové alternativy.
Před třiceti lety vznikla v nakladatelství DC komiksová edice Vertigo. Díky iniciativě editorky Karen Berger se z ní stala platforma, která posouvala hranice a prestiž komiksového žánru. Populární filmové adaptace vertigovských sérií bohužel často nedosahovaly úrovně svých předloh.
Co zůstalo z Jaroslava Haška po sto letech? Překvapivě mnoho – jinak by na něj tak dobře neseděly pojmy dnešní „postfaktické“ doby. Autor Švejka byl brilantní troll, generátor diskursivního šumu a šiřitel fake news, který dřív než kdo jiný rozpoznal sílu žvanění.
Pro cimrmanovské příběhy je typické, že se odehrávají v kulisách starožitného kýče. Vede parodická citace národních mýtů k jejich přehodnocení a odhalení falešných klišé? Nebo dochází spíše k potvrzení osvědčených stereotypů?
Mezi nejpopulárnější české literární mystifikace patří osoba a dílo Járy Cimrmana. Cimrman není pouhým svědkem klíčových počinů moderní doby, přichází s vlastními filosofickými teoriemi. Ty se mohou jevit jako projev zdravé sebeironie, ale také jako pohodlný alibismus.
Oceňovaný román německé autorky Mithu Sanyal ukazuje, jak se na konstruování identity, rasy či genderu mohou podílet různé mystifikace. A jako nejúčinnější metaforu vrtkavé identity nabízí představu čokoládového vejce s překvapením.
Psaní o sobě má v současné literatuře různé žánrové podoby na škále mezi tradiční autobiografií a autofikcí a může se stát i mystifikací. Nutně však s sebou nese otázku, jakým způsobem inscenovat sebe sama a jakými literárními prostředky navodit uvěřitelnou představu autenticity a reálnosti.
