V nových verších Martina Pocha se objevují reálie ze světa po smrti velkých pravd: město je jen „jeden velký home office“ a nám zbývá jen „malý, ale náš ohňostroj, vatra z europalet, hymna“.

Pohledy z okna, jemné detaily všedních dnů, věci žijící vlastním životem. Nové verše Marie Iljašenko lze popsat jako poezii interiéru a vlastního nitra, v jehož rámci se odehrávají cesty do exotických krajin, výpravy do vysokých hor i fantomatických krajin.

Nové básně pro děti od Petra Nikla, Petra Borkovce, Radka Malého a Jakuba Čermáka se hemží slovními hrátkami, jazykolamy, imaginativními krajinami a podivnými zvířaty. „Tře se o zem, …

Subtilní básně v próze polské autorky Bronky Nowické jsou naplněny vzpomínkami z dětství, podivnými zátišími a ožívajícími neživými předměty, nebo naopak mrtvými věcmi, které by měly být živé. Sama autorka k tomu poznamenala: „Chtěla bych, aby živí lidé byli méně mrtví. …

Vodními děly policejní vozy dočistily zbytky civilizace. Máme plné kufry rodinného balení. Něžnému pohlaví se slibuje ráj oddělené sauny. Náraz osvobozuje postupně, ale důsledně. Některé mrtvoly provází zajímavý osud. Důvod se bezdůvodně smát by byl.

Otiskujeme nové básně autora, v jehož díle si kritika dosud všímala především momentů spojených s odchylkami od lidskosti. Nyní v lehce znepokojivém světle vyvstávají všední situace: odjezdy, spánek, sledování televize, únava a vzájemné léčení.

Texty francouzského básníka Bernarda Noëla jsou skrz naskrz fyzické. Navzdory tomu, že následující ukázky dělí téměř padesát let, mají mnoho společného: Výřezy z těla (1958) jsou plné abnormalit, defektních vjemů, nefunkčních a zohyzděných orgánů. Sonety smrti (2006) zalévá krutost, mučení …

Poezie španělských básníků, kteří byli přítomni událostem občanské války, je plná vášní, emocí a naděje. Je ódou na vítězství v boji, ale také na rodnou …

V poezii Maxe Ščura navštěvuje filmový gangster Vincent Vega holandskou galerii a fascinovaně sleduje krutost starých mistrů, postavy obydlující katalogy firmy IKEA se snaží uniknout z normovaných interiérů a pobyt v uprchlickém táboře připomíná nepovedený trampský výlet.

Nové verše Víta Kremličky jsou plné zázraků, úžasu a odkazů na akt zrození během vánoční noci: „pakliže volek manu sežere/ a oslík sežere slámu/ já na počest nemluvňátka/ glu, glu, glu, musím si opláchnout dáseň“.