Texty uruguayské básnířky Marosy di Giorgio hýří barvami a vjemy, zapadlými i smyšlenými vzpomínkami. S poetickými ději kontrastuje snový neklid a vypjatá obraznost plná emocí. Poprchávají tu netopýři a kamélie, prochází se tu černými sady nebo se nabírají …
Konceptuální texty Ondřeje Škrabala se zaobírají tématem divadla a herce, ovšem jejich význam může být i mnohem obecnější. Kromě divadelní metody Heinricha Kleista, zkřížení Fausta a Dona Juana nebo spílání Handkemu zde nalezneme i řadu návodů, rad i pseudozákonů, …
V poezii Michaely Velčkové se setkáváme s mnohoznačnými detaily, ať už viděnými z oken sídlištního bytu nebo uzavřenými v interiéru nesoucím stopy zmizelého času. Všednost zde představují mikroscény z partnerského života i memento samoty: „že sme na tenkom …
Variace na lidové pranostiky, inzerát osamělého nadšence do mineralogie, jména pornohvězd, rady detektoristy, chorvatská apokalypsa a spousta přírody. Nové verše Petra Borkovce se vyznačují smyslem pro humor a hravým ohýbáním jazyka.
Provokativní, blasfemické dílo španělského básníka Leopolda Maríi Panera je prodchnuto temnotou stáří, smrti, bolesti, nicoty a šílenství: „Ó ticho světa/ nic neříkající bolest/ zkáza slov/ hrob verše je člověk…“
Přízračnou nocí plnou nejistoty a strachu jde průvod lidí mířící do neznáma, smrt je všudypřítomná a hrozí na každém kroku. Temná vize Tomáše Čady nabízí mnohé výklady, ale ten alegorický je nejděsivější.
V nových verších Martina Pocha se objevují reálie ze světa po smrti velkých pravd: město je jen „jeden velký home office“ a nám zbývá jen „malý, ale náš ohňostroj, vatra z europalet, hymna“.
Pohledy z okna, jemné detaily všedních dnů, věci žijící vlastním životem. Nové verše Marie Iljašenko lze popsat jako poezii interiéru a vlastního nitra, v jehož rámci se odehrávají cesty do exotických krajin, výpravy do vysokých hor i fantomatických krajin.
Nové básně pro děti od Petra Nikla, Petra Borkovce, Radka Malého a Jakuba Čermáka se hemží slovními hrátkami, jazykolamy, imaginativními krajinami a podivnými zvířaty. „Tře se o zem, …
Subtilní básně v próze polské autorky Bronky Nowické jsou naplněny vzpomínkami z dětství, podivnými zátišími a ožívajícími neživými předměty, nebo naopak mrtvými věcmi, které by měly být živé. Sama autorka k tomu poznamenala: „Chtěla bych, aby živí lidé byli méně mrtví. …
