Sráč Sam píše milostné básně, a přitom cituje z českého „Vegasu lidovosti“. Autorka je vizuální umělkyně a také z jejího literárního díla je patrné, že jí slova nejprve běží před očima. Zatímco básnická tvorba obvykle představuje klinický případ, zde se jedná o …

Poezie palestinského básníka Najwana Darwishe, kterou přinášíme ve slovenském překladu, je v období války v Gaze více než aktuální. Autor reflektuje všudypřítomnou nejistotu, strach a vykořeněnost a identifikuje se s příslušníky utlačovaných národů.

Nové básně ukrajinského básníka Serhije Žadana reflektují aktuální dění v jeho zemi, především lidské osudy z východu Ukrajiny, postiženého válečným konfliktem. „Ale není žádného léku na to, co je bolí,/ není žádného léku.“

Ve svých nových básních Vít Kremlička vzpomíná, pláče, ale i vyřvává bujarý nápěv do krajiny. V povídce buduje fantastické světy z mýtů a snů, které se neustále proměňují. „Zaměstnání, manželství, to všechno jsou formy sebepronájmu; zjednodušujeme, co má zůstat složité. …

Dílo ruské básnířky Anny Barkovové formovalo vězení, lágry, vyhnanství, německá okupace, sovětské čistky, neustálý hlad a nucený pobyt v nejzapadlejších provinciích. Jako vysvobození z ubíjející reality se v její tvorbě objevuje motiv dávných skytských
nájezdů.

Text švédské básnířky Linn Hansén lze považovat za manuál k dějinám. Názorně ukazuje, že historie se odehrává, ale především píše a přepisuje, na samé hranici nesmyslu a libovolnosti. „Literatura přináší důkazy o tom, že mnozí trpěli. Částečně trpěli a částečně dělali …

Báseň vizuálního umělce Jiřího Davida parafrázuje Kvílení Allena Ginsberga – přizpůsobuje je době pozdního kapitalismu, televizní reality, ukradené fantazie a blížícího se konce.

Nové básně Jiřího Marečka dovádějí ad absurdum popkulturní obrazy světa, v němž je vše možné, ale jeho fasáda už dávno není tak nablýskaná a jeho tělo prorůstá plísní.

Roman Rops se ve svých nových verších snaží přelézt elektrický plot poezie. Jako obvykle směšuje intimní polohu s politikou, médii a společenskými tenzemi. „Mrdat jsem tě začal již/ při obecné rozpravě/ upřímný projev paní předsedkyně// noční hlasování/ o důvěře vládě pak …

Martina Blažeková je autorka na pomezí. Nejen že se pohybuje mezi Českem a Slovenskem a k psaní používá oba jazyky, ale také kolísá mezi niternou poezií a velmi konkrétní, drsnou prózou.