Hry na hrdiny představují specifický typ estetické zkušenosti. Tato kulturní forma totiž hráčům dává nebývalou možnost zapojit se do tvorby fikčního světa. Z čeho se rodí estetické potěšení a co dělá ze stolních RPG skutečně unikátní uměleckou formu?

Sever a Jih, Východ a Západ, centrum a periferie – tyto dělicí linie, jejichž dynamika trhá evropské základy, mají své hluboké kulturní a historické kořeny. Rozdílnost a nedefinitivnost ovšem patří mezi klíčové motory evropské výjimečnosti.

Seriál Třicet případů majora Zemana se svým ideologickým zápalem podobá v mnohém spíše Profesionálům než Jamesi Bondovi. Jeho literární předloha ovšem namísto neproblematizovaného boje dobra se zlem nabízí mnohem komplikovanější obraz tehdejší společnosti.

O poezii panuje rozšířená představa, že je věcí nepočetné a také nepodstatné skupinky zasvěcených, jakéhosi podivného typu snobů, o jejichž zálibu ovšem nikdo další nestojí. Co se stane, když se prostředí večírku se čtením básní střetne s tvrdou realitou telavivské ulice?

V literatuře se občas objeví typ hrdiny, který mírou své netečnosti vůči světu vyvolává ve svém okolí překvapivou aktivitu. Je pasivita těchto postav specifickým performativním aktem, který vede i k aktivizaci čtenáře?

Tázání po smyslu existence českého národa nabývalo v průběhu 19. a 20. století nejrůznějších forem a dostávalo se mu velmi různých odpovědí. Dnes se však zdá nejpřípadnější perspektiva, která pracuje s historickou nespojitostí, fragmentárností a pochybnostmi.

Levicová kritika trpí už od sedmdesátých let minulého století intelektuální schizofrenií. Sport pojímá buď jako odraz vládnoucích kapitalistických vztahů, nebo ho považuje za ideologické opium lidstva, které tyto vztahy pomáhá zakrývat. Oba přístupy však praxi odpovídají jen částečně.

Skutečnost, že bylo čínskému prezidentu Si Ťin­-pchingovi zrušeno omezení mandátu, přivedla k vystřízlivění i ty, kdo očekávali, že rozvoj kapitalismu v Číně nevyhnutelně povede k rozvoji demokracie. Jakým společenským a ekonomickým problémům čelí současná čínská vládnoucí elita?

Na Západě je čínská literatura jen málo známá, anebo ji čteme především s ohledem na politiku a morálku. Protože však Čína v posledních letech velmi úspěšně prosazuje svou ambici být globální velmocí, je nejspíš načase začít brát vážně i to, co sdělují romány čínských autorů.

V románu Muž bez vlastností rozlišuje Robert Musil dvě perspektivy, jimiž lze nazírat svět: perspektivu člověka reality a člověka možnosti. Pražské jaro bylo dlouho považováno za „slepou uličku“ českých dějin, nepovedený předobraz skutečné revoluce z roku 1989. Jaké byly jeho historické …