Česká literatura má jen málo spisovatelů, kteří jsou bytostnými milovníky tajemného šera a strašidelné atmosféry. Tato absence je zarážející, vždyť daná atmosféra je psychologicky bazální, k zobrazení a zvláště recepci lákavá, a zejména je to, zdálo by se, jakási základní situace, východisko …

Povídky Otakara Batličky patří ke kánonu domácí dobrodružné literatury. Pohnuté osudy jejich protagonistů do značné míry reflektují autorovy životní peripetie. Samotná biografie tohoto cestovatele, vynálezce a radioamatéra se nicméně během let dočkala řady manipulací a mystifikací.

Probouzejí se teď všelijací démoni. Démoni války, hladu, strachů a nenávistí, kolektivních vin. Mysleli jsme, že jsou dávno uspaní, outsourcovaní někam do Sahelu, na Střední východ, anebo do internetových diskusí. A teď jsou s námi a podrážejí nám nohy. Kdyby to aspoň byli známí čerti z pekla… …

Percepci lesa zásadním způsobem spoluurčují i jeho literární reprezentace. Ať už se jedná o romantizující představy vznešeného a sakrálního místa, topos nebezpečných dobrodružství nebo apokalyptickou umírající krajinu, většinou nás obrazy lesa v literatuře konfrontují s jinakostí.

Ruský spisovatel Varlam Šalamov, který literárně ztvárnil život v sovětských koncentračních táborech, nevolal po dokumentární próze, ale po „próze vytrpěné jako dokument“. Takovou prózou je i román Moskva­-hranice. Reedice tohoto zásadního textu nyní vyšla jako čtvrtý svazek …

Druhá básnická sbírka Matěje Lipavského Genciána se snaží vyjádřit obecnou zkušenost prostřednictvím velmi osobních veršů. Jejich autor se ohlíží do minulosti, vrací se k dětským iniciacím a zachycuje detaily, které mu ulpěly v paměti.

Veškeré psaní je politické, řekl by Orwell. Veškeré psaní je svinstvo, řekl Artaud. Události poslední doby dávají za pravdu oběma.

Kremlem rozpoutané válečné peklo šokovalo celý civilizovaný svět, a tak není divu, že vyvedlo z konceptu i nakladatele. Postavilo před ně hlavolam, který dosud …

Osobnost švédsky píšící finské umělkyně Tove Jansson zůstává spojována především s populárními příběhy ze světa skřítků muminů. Její zdaleka ne tolik známá próza určená dospělému čtenářstvu dětský pohled sice neopouští, ale zaměřuje jej na méně utopický svět lidských bytostí.

Zřejmě žádný český kraj nedefinoval sám sebe tak často jako jižní Čechy. Od konce 19. století se médiem jihočešství stává literatura. Tam se vytváří a variuje obraz, jenž ukazuje, že Jihočech je napůl Žižka, napůl Chelčický a že jižní Čechy představují krajinu tichou a zádumčivou. A tyto vlastnosti …

Ústecký kraj sice v různých statistikách zaostává, ale literárně patří k nejvýraznějším. Na přelomu tisíciletí tu fungovala živá literární scéna s vlastními časopisy a z regionu vzešla řada básníků i prozaiků, kteří pak s místní tematikou uspěli také „celorepublikově“.