Grafický román Rváčov, který obdržel cenu Muriel za nejlepší scénář, se pohybuje na pomezí fikce a reality. Nápaditě si pohrává s foglarovskými mýty, zároveň je však záznamem orální historie generace dospívající v osmdesátých a devadesátých letech, ale také kronikou proměn staré Prahy.

Svou básnickou prvotinu nazval Petr Ligocký příznačně Diagnóza. Ve sbírce se snaží určovat příznaky současného světa, ale dochází především ke skepsi, bolestivému sebezpytování a vyprázdněnosti. Dotýká se i milostného citu, z něhož „nezbude nic víc/ než hromádka vajglů/ pod panelákovými …

Co nevidět to bude přesně rok. Rok sedím tak trochu za výlohou, pracuju si na věcech tím nejpomalejším tempem, občas koukám do ulice a beru telefony. Dny běží jeden jako druhý, a čím víc jich tam na té své židli odkrajuji, tím spíš se mi zdá, že už nikdy žádné jiné ani nebudou. Že budu muset …

Orhan Pamuk vystavěl literární pomník rodnému Istanbulu a jeho proměnám řadou próz i esejů. V českém překladu se k nim nyní připojuje román Cosi divného v mé hlavě. Tentokrát se turecký nobelista více zaměřil na periferie a jejich obyvatele pocházející z kulturně odlišného venkova.

Chimamanda Ngozi Adichie patří k nejznámějším a nejoceňovanějším nigerijským spisovatelkám. Čeští čtenáři se již mohli seznámit s pozdějšími romány i esejistickou tvorbou této anglicky píšící autorky. Její debut Purpurový ibišek vypráví příběh dospívajících sourozenců, kteří čelí patriarchální …

Novela Zřídlo vypráví příběh Ady, nebílé a nebinární protagonistky narozené v lidském těle, které ale kromě jejího já obývají i duchové či bozi. Kniha vycházející z kosmologie afrického národa Igbo se dočkala nadšeného přijetí, třebaže se jí nevyhýbají běžné nedostatky literárních debutů.

Nejnovější román francouzsko­-marocké spisovatelky Leïly Slimani (viz s. 23) je první částí avizované trilogie. Počáteční díl rozsáhlé rodinné ságy, jež propojuje rodinnou historii s politickými událostmi, se odehrává v poslední dekádě kolonizace Maroka a během bouřlivého období před získáním …

Znáte pana Hadlíze? Je to fantom, bytost proteovská, trochu šaškuje, má rád vodu, v žádném případě mu nesmíte příliš důvěřovat. Vezměte si třeba jeho čtvrté číslo „Pan Hadlíz je bez jedné nohy, ale přece velký svůdce“. Začíná se slovy odkazujícími k jeho rolím Charóna a šalebného …

V nové básnické sbírce Obyvatelé předkládá Jakub Řehák čtenáři sled přízračných mimočasových obrazů, v nichž realitě vtiskává novou, snovou podstatu. Je to poezie městská, observační a svým způsobem pasivní: „Ale všechno se prý děje/ v pravý čas – v řádu věcí.“

Klube se jaro. Jenže znáte to: jen letmým cvaknutím z něj bude léto, dny se začnou zkracovat a bude podzim. A až nám na podzim bude smutno, tak jako každý rok, z toho, že další rok je v háji, ale tentokrát i jedinečně, z toho, že sliby o proočkovanosti a návratu k normálu se ukázaly být jen …