Jakým způsobem lze vepsat tvorbu tzv. postkoloniální generace do literární historie, aniž by se vytratil její hybridní charakter? A jak může literární kritika zahrnout pojem postkolonie do uvažování o textech, jež spojuje inovace, nejednoznačnost a vzpoura proti sjednocujícím kategoriím?

O francouzském Románu o Růži už jsem tu psal, i o jeho neslavném konci. Má dvě části, „kurtoazní“ a „intelektuálskou“; tu druhou, mnohem delší, která končí znásilněním titulní květiny, napsal Jean de Meun a naplnil ji odkazy a vtipy jako z doupěte latinářů. Mezi jiným …

Jakou řečí mluví tuzemské básnířky a básníci? Není pochyb o tom, že chtějí rozumět sobě i světu a že svoji jedinečnou zkušenost chtějí se čtenáři sdílet. Ale nepřekážejí si při tom? A co se stane, když začnou vyprávět?

Uplynulý rok byl výzvou k hledání různých forem distančního literárního provozu i k pokusům pandemickou situaci bezprostředně reflektovat. V tuzemských prozaických textech se nicméně výjimečné okolnosti zatím žádnými mimořádnými či překvapivými tendencemi neprojevily.

Druhá próza Daniela Hradeckého je jednou z nejsilnějších a zároveň nejnesnesitelnějších knih posledních let. Ve Třech kapitolách autor ohledává mrtvolnou existenci všedních dní a sofistikovaně definuje marnost práce, lásky i tvorby. Očistný plamen jeho nihilismu sice nenachází jinou naději …

Nedávno jsem dostal příležitost přednášet o deníku a deníkové literatuře. Přednáška byla určena frekventantům sebezkušenostního psychoterapeutického výcviku s názvem Péče o duši. Jedná se o nový typ výcviku, který kombinuje skupinovou interakci s přesahem do psychosomatiky, filosofie, spirituality …

Básník a germanista Pavel Novotný (viz rozhovor na straně 20) vydal koncem loňského roku v těsném sledu dvě knihy poezie – Zápisky z garsonky a Dědka. Obě se vracejí k dětství a dospívání na libereckém sídlišti, ale každá postupuje jinak: jedna poklidně vrství vzpomínky, druhá vrcholí …

Jsou autoři a díla světové literatury, které si ta ruská dočista přivlastnila: Dickens, Salingerovo Kdo chytá v žitě, Jako zabít ptáčka Harper Leeové. Vyrostly na nich celé generace a mluví o nich jako o svých, i když překladová literatura stojí v Rusku zvláštně stranou a ani ve školních osnovách …

Minulý rok se v české literatuře objevilo několik výrazných povídkových sbírek. Oceňovaný debut Vratislava Kadlece, druhá próza Matěje Hořavy i prozaický text básnířky Sylvy Fischerové zcela jistě těží z jiného naturelu či čtenářského zázemí svých autorů. Všechny ale pochybují o rozdílu mezi …

Vzpomínky Agnessy Mironovové (viz s. 18–19 a 22–23), manželky vysoce postaveného čekisty, sice vyšly v době, kdy zájem o lágrovou literaturu už opadal, ale svou povahou vzbudily značný ohlas. Šokují líčením šťastného života, autorčinou sebestylizací či jejím shovívavým postojem …