Rozsáhlá báseň Visutý ostrov z roku 1943 patří k milníkům kubánské literatury, v době svého vzniku ale vyvolala silnou kritiku. Řada autorů se tehdy snažila vytvořit básnickou mytologii Kuby a Virgiliu Piñerovi vyčítali, že toto úsilí podrývá, když svou zem popisuje jako „ponurou skálu“ …

Básnická skladba francouzského autora a vydavatele Juliena Ledageillerieho, který se ve své edici zaměřuje na poezii vyděděnců, je úsečná, niterně tělesná a plná bolestivých metafor: „na tisíce střepů / zamžených v žilách / lámou se naše paže / kvůli alkoholu“.

Ohlasová poezie Petra Šmída evokuje tradiční básnickou tvorbu ze zašlých časů a exotických dálav, jakou můžeme znát z nejrůznějších antologií. Avšak podobně jako v torzu detektivky na protější straně probleskuje povědomými verši jemná ironie.

„Je to knížka ohlédnutí, uhranutí a vzpomínky, nostalgická a naspodu hořká,“ psalo se na přebalu jedné Seifertovy sbírky z doby socialismu s lidskou tváří. Čas pokročil, ale ohlížíme se pořád. Tentokrát nám pohled „naspod“ předkládá Elsa Aids. Jakou chuť má nostalgie …

Leitmotivem cyklu básní Adama Borziče je paradoxní situace, v níž vyprahlost a žízeň doprovází tající led a stoupající hladina oceánů. Ekologický apel, který pojmenovává pomalý konec věcí, jak je dnes známe, střídá meditativní ponor i autorovo typicky smyslné víření okolního vesmíru.

V novém cyklu veršů je Martin Poch nezvykle dystopický. V básních se ozývá volání o pomoc a svět tepe nemístností a vnitřním napětím. „Až udeří černé svědomí,/ servery se samy zrestartují./ Bdící zaspí spánkem spravedlivých/ a v celé zemi se rozhostí sociální smír.“

Básně hudebníka Ivana Palackého podle jeho vlastních slov zachycují „nové městské mýty z útržků vět, co mu vyprávěly ženy“. Jinotajné i velmi přímočaré příběhy z reálných i smyšlených brněnských ulic vyprávějí o lidech, kteří řeší vztahy, chodí na „strašně zajímavé pití“ …

V nových básních Kamila Boušky se současnost zjevuje ve fantaskních detailech. Lidé trpí hladem, stojí ve frontě na chléb, básníci nemají nárok na honoráře, rostliny či věci se dávají do pohybu, začínají epochy, v nichž už pro člověka není místo. A za vším je cítit neklid z přicházejícího či …

Verše donbaské básnířky Ljuby Jakymčuk (viz rozhovor na straně 6) ze sbírky Meruňky Donbasu v mnohém předznamenávají aktuální dění na východě Ukrajiny. Ztráta blízkých, výbuchy, exodus, zoufalství – to vše se odráží na pozadí tamější krajiny a přírodních dějů.

Martin Trdla ve svých básních provádí chirurgické řezy strastmi obyvatel prvního světa, v němž je všechno k uzoufání snadné. Místo světového míru si lidé přejí dva plátky tlačenky, mléko a strdí je tu „zakleté do buranského betonu“ a čím dál zřetelněji se naplňuje „děsivé …