pád v roce 2008 odstartoval ekonomickou krizi. Inscenace se sveřepě snažila udržet pozornost a až urputně zcizovala nespočet zobrazovaných postav. Bohužel ale často spadala do přehnané grotesknosti. Pětice mužů zde nezřídka parodovala
volné pole působnosti k vlastním krutým hrám. Právě tím, že ono stále strmější vychylování z norem se odehrává vždy v rámci banálních všednodenních situací, nám Östlund ukazuje, jak křehká
Antikapitalistický disent přelomu tisíciletí vnesl do politické debaty téma globálního oteplování, migrace a volného...volného pohybu globalizujícího se kapitálu. Hráčem určujícím pravidla najednou přestaly být národní státy nebo monopoly, ale staly se jimi nadnárodní instituce typu Světové obchodní organizace, Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Neplatí to samozřejmě
pádem i komunální pokladna. A aby toho nebylo málo, v naprosté většině odmítají jakýkoli významnější podíl města na případném zisku. Mnohým to nepochybně připomene otřepaný neoliberální imperativ „privatizace zisků, socializace nákladů
pád západní civilizace) z loňského roku. Takové (post)bytí je pak do očí bijícím opakem thoreauovských zásad, jež spočívají ve stavění se čelem k základním skutečnostem života. Podle Neila Postmana jsou nová média
volně demokratizující kultury – tedy pověsti, které se v Česku namnoze stále ještě těší. Autor vyjmenovává různé momenty světové diplomacie, kdy se vláda USA ukázala jako společensky i eticky nezodpovědný imperialistický kolos
nevolnosti. Nutno dodat, že z velké části oprávněný a že termín „underground“ je díky tomu nejméně pro dvě generace vyřazen z kontrakulturního slovníku.   Opozice a disent Slovo disent, které nám
pádu. Jedličkova „půle života“ připomíná Kafkův bod, „jehož je třeba dosáhnout“, bod, v němž je třeba se nenávratně zmocnit osudu. Jedličkův vypravěč ovšem ztratil své mládí, lásku a hlavně motivaci. Mimoto dílo prostupuje
volně vedle sebe, dobré i zlé, progresivní i úpadkové, úlevné i znepokojující: sexshopy a spektakulární kriminalita vedle stovek cestovních kanceláří a koncertů Rolling Stones a Boba Dylana, neomezené příležitosti
pádu Cařihradu po současnost“, jak zní podtitul knihy. K této neměnnosti patří v prvé řadě ústřední postavení Svaté říše římské národa německého a později Německa. Právě německý prostor, ať už v roli
pády: domácím násilím, rozvody, alkoholismem, touhou po uznání, lásce a pochopení. Tomu odpovídá i struktura vyprávění, jež připomíná rozhovor nad kafem a cigaretou, při kterém myšlenky volně
volném čase mezi prací, kterou si vydělává na obživu. Nerežírující scenáristy, kteří se psaním scénářů živí, bychom podle Studie spočítali na prstech jedné ruky. Dalším důsledkem podfinancovanosti českého filmu je skutečnost, že si producenti nemohou
pád, sjezd bez brzdění a bezpečnostních pásů, poslední etapa, z níž nevede žádná odbočka, každé ráno při pohledu do zrcadla nad slunce jasnější, že se na tebe dívá smrt
pádů a následně i dramatického propadu do bezvědomí. Ve scéně procházky syna s otcem zase sledujeme jejich psa, jak se koupe v kašně, která je subtilní předzvěstí jeho souboje s oceánem
pádem podněcuje vznik nových technologií a metod. Jak ale Graeber poznamenává, potvrzuje se spíše 150 let starý (a přesto dosud ekonomy nevyvrácený) Marxův výrok, že kapitalista nabývá zisku vždy především z neplacené
volných chvílích se můžete věnovat rodině. Háček je v tom, že na českém trhu práce stále panuje neochota částečné úvazky umožňovat. Kromě argumentu, že zaměstnavatelům přinášejí nevýhody například ve formě větší adminis­trativní zátěže
volnému přetváření – dalece přesahuje běžnou PR komunikaci hudebního producenta. Samozřejmě se ale nejedná o one man show; Daniel Lopatin vždy inklinoval ke kolaborativním projektům. Ať už to bylo v hudebních tandemech
pádu dané hvězdy v zásadě ve třech příčinách – perfekcionismu, slávě a nešťastných osobních vztazích. Dokument Asifa Kapadii o Amy Winehouseové bývá ceněný proto, že nedělá ze života a smrti této