Francouzský spisovatel, scenárista a režisér Éric Vuillard říká, že dnes už není možné vyprávět tak, jak to dělali Proust nebo Tolstoj. Mluvili jsme s ním i o tom, proč hrají v jeho románech mimořádnou roli předměty, o síle historického a dokumentárního vyprávění nebo o vztahu literatury a politiky.

Román Vybledlá krajina s kopci od britského spisovatele s japonskými kořeny Kazua Ishigura se věnuje ohledávání traumat, která si emigrant odnese ze své domoviny i tomu, jak nespolehlivá je lidská paměť. Z rodinného dramatu se tu postupně stává příběh s hororovými prvky.

Proces čtení prý představuje neobyčejně složitý neurofyziologický proces, který ještě, ostatně jako celé vidění, není zcela prozkoumán. Nečteme plynulým pohybem, oči skáčou po řádce několikrát za vteřinu – samotná četba se uskutečňuje mezi těmito posuny. Proč se náš pocit čtení vztahuje …

V románu Hodiny z olova zúročila Radka Denemarková zkušenosti z pobytů v Číně, ale přetížila jej poučkami, frázemi a morálními soudy. Nad všeobecným společenským marasmem tu ční autorita Václava Havla, která jako by měla spasit svět. Dílo o sedmi stech padesáti stranách však nezachránila.

Ve svém posledním románu se Salman Rushdie pustil do vrstevnaté společenské analýzy Spojených států posledních let. Kromě jiného zachycuje, jak zdánlivou samozřejmost západního kritického myšlení nahradil hlas laxní masy, která se vysmívá elitám i „velkým hodnotám“.

„Zeptej se po Blbci a bude ti označena cesta za mnou: z vesnice půjdeš ještě dlouho, je to stále víc do kopce a po poli je rozhozen černý hnůj, téměř nepáchnoucí, uvidíš hřbitov, a pak, projdeš­-li lesíkem, jsi na vinici. Je malá, ale dům je velký a bílý, Blbcův dům. Miláčku.“

Autory, …

Ve sbírce Západo­-východní zrcadla promlouvají slavní autoři 8. až 16. století. Snaha o „syntézu poezie a myšlení jako prostoru představivosti, inspirace a prožitku“ se ale děje v těch nejnečekanějších momentech, často ve verších stojících stranou robustní myšlenkové konstrukce. …

Lidi mají různé koníčky. Já sbírám podpisy slavných. Ne že bych k tomu měl nějaký zištný důvod, nebo vlastně jakýkoli důvod, ale prostě mám rád, když jsou knihy „dotejkaný“, jak tomu říká jeden můj kolega. Už mám docela slušnou sbírku. A že byl letos na Světě knihy Mario Vargas …

Ve své předposlední knize Mezi svými, která právě vyšla v českém překladu, izraelský spisovatel Amos Oz vřele vypráví o fiktivním kibucu padesátých let. Nevyhýbá se však ani tématu frustrace z prostředí, kde se „city odkládají na neurčito, protože je nutné hlavně tvrdě pracovat“.

Parta inženýrů z osmdesátých let, která to tu má pod palcem, se každou chvíli straší jakýmsi ekoterorismem. Dobrá, je nejvyšší čas s ním začít. Kdo potřebuje argumenty, ať se podívá z okna nebo si zavolá do vodárny. Z pozice presumptivního ministra vnitra bych rád přispěl několika návrhy konkrétních …