K nejčastějšímu žánru vězeňské literatury patří korespondence. Ať jde o motáky, útěšné listy, milostná vyznání či úvahy, forma dopisu dobře vystihuje situaci vězněného, jenž lačně očekává aspoň kusé zprávy „zvenku“, aby se mohl vztáhnout k horizontu domova. Sám je přitom konfrontován …

Když v roce 1912 spisovatel Karel May odjížděl z jáchymovských lázní, kde se léčil z celkové zchátralosti, napsal do návštěvní knihy: „Viděl jsem duši světa oživlou v kameni, kéž by i ta moje žila stejně.“ V textech muklů, kteří prošli uranovými doly, však Jáchymov připomíná spíše peklo.

Vězení nefiguruje v literatuře pouze jako prostor represe, vzdoru či martyrství, ale také jako místo usebrání či inspirace. Osudy sira Thomase Maloryho, markýze de Sade či Jeana Geneta jsou příkladem toho, jak pobyt v káznici proměnil zločince v tvůrce, jejichž imaginace překonávala hranice …

Kanonickým textem psaným ve vězení byla po dlouhá staletí Útěcha z filosofie, nejznámější spis „posledního Římana“ Boëthia. Díky jeho dílu stále znovu zjišťujeme, že i ve výkonu trestu lze pomáhat lidem. Zejména těm, kteří se domnívají, že dosud běhají po svobodě. V těžkém vzduchu …

V krátkém románu Cestou špendlíků nebo jehel dokázala Zuzana Říhová skloubit popis mizérie vesnického života se sférou neproniknutelných tajemství. Rodina, která se přistěhovala z města, postupně zjišťuje, že za houstnoucí nenávistí není jen nedůvěra místních vůči Pražákům.

Útlý svazek Rajští ptáci zpívají, a nepotřebují pružnou větev je souborem básní napsaných volným veršem, které jsou v díle Josifa Brodského rozesety mezi roky 1977 a 1995. V jeho melancholické vizi světa se i všednodenní postřehy či pomíjivá vzplanutí vepisují do vesmírných dějů.

Vítězslav Nezval v Literárních novinách 28. června 1952: „Když myslím na Ladislava Štolla,/ vidím vás, české prahory,/ jejichž čela dosud nerozkvetlá, holá,/ brázdí letem orlové a motory. (…) Dole v nížinách, tam dole pod obzory/ vidím lidským štěstím prosluněné tvory…/ …

V knihách Zrození poutníkovo a Světoběžníci a robinsoni popisuje Géza Včelička své cesty po světě, které vykonal téměř bez peněz mezi lety 1926 a 1932. Tulák se mezi Podkarpatskou Rusí a Alžírem pohybuje výhradně mezi chudými a utlačovanými domorodci, rád pobývá v nejlevnějších pajzlech a vyznává …

Rozsáhlá publikace Putování za obzor předkládá dosud nejucelenější pohled na historii českého trampingu od jeho počátků až do sametové revoluce. Autoři sledují trampské hnutí v sociokulturních souvislostech, revidují některé mýty a v závěru nechávají formou ankety promluvit i samotné trampy.

Poetistický román Arizona Jaroslava Jana Paulíka vyšel poprvé v roce 1928. Autor v něm jako jeden z prvních zachytil barvitým jazykem dobrodružné eskapády posázavských trampů, a stvořil tak příběh o vnitřní svobodě, fatální hře a zásadním životním dilematu.