Básník Kamil Bouška a literární kritik Martin Lukáš sepsali a na webu A2 publikovali text Radikální neodpovědnost, jemuž dali vzletný podtitul Manifest. Manifest je žánr již poněkud obstarožní, ale ctěný a v minulosti vlivný. Je to takový důstojný kmet, který když už promluví, měl by mluvit …

Vlast je prvním do češtiny přeloženým dílem Fernanda Aramburu, španělsky píšícího spisovatele baskického původu, který od roku 1985 žije v Německu. Třebaže se vyprávění zasazené do Baskicka nevěnuje kořenům tamního terorismu, má vydání tohoto suverénně napsaného románu v autorově rodné zemi …

Jan Zábrana, jeho básnický cyklus Zeď vzpomínek ve verzi poslední ruky (1983), rok před autorovou smrtí – to byl úkol proplout mezi cynismem ublíženosti a cynismem zapomnění. Vědomí několikanásobné životní křivdy (věznění rodičů, nemožnost studovat, nemožnost publikovat) živilo i trávilo …

Možnosti milostného románu Jana Němce jsou knihou, která na příběhu ztroskotaného vztahu zručně předvádí, co všechno bylo dosud v literatuře možné – jenže bez úsilí o objevnost, které vždy hrozí selháním. Autor tak jde na trh s kůží, kterou stáhl z někoho jiného.

Polská spisovatelka Marta Dzido ve svém třetím románu, nazvaném Slast, zachycuje prchavost výjimečné lásky, z níž zbývají jen vzpomínky. Mohou být příjemné či mučivé, nejčastěji však působí požitek i utrpení současně.

Pod názvem Petříček Sellier & Petříček Bellot nyní vychází kniha sebraných kratších publicistických útvarů básníka Petra Borkovce. Spíše než o troušení rozumů se ale jedná o žánrové obrázky, které mají svou povahou blíže k próze než k publicistice.

Nejspíš už pro mne není tím, čím býval. Asi jsem měl tehdy v očích něco jiného než teď. Nebo přece jen něco zůstalo? Vždyť jsem to vídával, to stříbrné jiskření, ty zlaté kroužky na nebi, vůči nimž je člověk tak bezbranný. Celý den pod krovem prosince, ráno se převaluje kalná a šedivá mlha, …

Novela Všichni sou trapný Simony Bohaté vyniká neokázalou, přesto však syrovou evokací doby normalizace bez nostalgických popkulturních odkazů. Žižkovské pavlače ustupují nové zástavbě, ale v lepší zítřky už nikdo nevěří – a v nevýrazné každodennosti mezitím bují strach a zlost.

Rusovláska je již osmý román Orhana Pamuka v českém překladu. Najdeme v něm skoro vše, co je pro tureckého nobelistu typické – od fascinace vyprávěním příběhů po střetávání Východu a Západu. Dokáže se ale přiblížit úrovni nejlepších autorových próz?

Podle básníka, literárního kritika a redaktora Michala Jareše je současná česká próza „nepodarkem“ už na úrovni odstavců – její témata jsou odvozená a v pointách je bezradná. Mimoto jsme mluvili o literárním provozu, ediční práci a nedostatcích některých tuzemských kulturních …