Martin Trdla ve svých básních provádí chirurgické řezy strastmi obyvatel prvního světa, v němž je všechno k uzoufání snadné. Místo světového míru si lidé přejí dva plátky tlačenky, mléko a strdí je tu „zakleté do buranského betonu“ a čím dál zřetelněji se naplňuje „děsivé …

Z chystané antologie české anarchistické poezie jsme vybrali několik básní známých i pozapomenutých autorů, v jejichž díle se odrážejí vzdorné politické i sociální nálady první poloviny 20. století, ale také dekadentní cynismus a rozčarování.

Z veršů mladého básníka Lubomíra Tichého pro toto číslo A2 vybral Petr Borkovec reprezentativní soubor, zachycující autorovo neokoralé, důvěrné vidění všedního světa, kde „v prasklinách asfaltu vykukují heřmánky“, „červivé odřezky hřibů trčí z kompostu/ ještě před obědem“ …

V básních a lyrizovaných prózách bulharského expresionisty a komunisty Gea Mileva najdeme apokalyptické popisy válečných hrůz, temnou variaci na lidové téma, ale i text reagující na zavraždění Karla Liebknechta a Rosy Luxemburgové v roce 1919. Sám Milev zemřel násilnou smrtí jen několik let poté.

V nových verších Josefa Hrdličky se prodíráme trnitými houštinami kolem Kralup nad Vltavou a s každým nádechem námi prostupují částice dávno zemřelých lidí: „láskyplný atomismus pojí všechno se vším/ horké a studené, krásné a hnusné, zadek a srdce“.

Sráč Sam píše své texty jako komentáře, někdy i adresné. Jsou to stručné popisy mocenských a ekonomických vazeb, v nichž žijeme. Střídáním rodu mluvčího autorka mění pozice, z kterých tyto nerovné vztahy nahlíží. V duchu hesla „S láskou a nenávistí“ si při tom počíná citlivě, ale …

Ve svých nových textech provádí Kristina Láníková odtažitý sebezpyt a s podobným odstupem pozoruje i své nejbližší okolí. Strohé záznamy, do nichž se otiskují všednodenní boje, lze číst i jako popis tvůrčí metody: „Jde to pomalu, ale už se orientuju./ Důležité je pomocí minima vět zaujmout …

Soubor nových básní Jakuba Řeháka má podtitul Básně z doby covidu. Řehákovy městské verše reflektují voyeurství, nezadržitelné protékání času a stísněný prostor, ale zároveň se otevírají nekonečnému prostoru smyslových vjemů a představivosti. „Bude třeba se obrnit proti novým zklamáním/ …

Eduard Grečner (nar. 1931) je osobitou postavou slovenské kultury, jejíž podobu se pokoušel ovlivňovat zejména v oblasti filmu. Nečinil tak pouze vlastní scenáristickou a režijní prací, ale rovněž reflexí konkrétních snímků i stavu slovenské kinematografie jako celku. Během normalizace kvůli …

V poezii slovenského scenáristy, režiséra a básníka Eduarda Grečnera, který letos v září slaví devadesáté narozeniny, se střetává láska se zánikem. Pomíjivost, která je vlastní všemu kolem nás, zde však není viděna nijak fatálně – ačkoliv „hra jasně páchne prohrou“, smrt je …