Básnická tvorba Jakuba Černíka, kterou v posledních letech publikoval pod svým křestním jménem, je v mnoha ohledech nevyrovnaná. Také je ale velice expresivní, nesená patosem lyriky jakožto „vyjádření nejvyšší tvůrčí svobody“. Některé momenty snad této kýžené suverenity opravdu dosahují.

Básně senzuální, analytické, všeobjímající, cynické i patetické. Poezie jako vyznání. To vše platí pro nové verše Adama Borziče, které jdou „z pohádky do porna, z magie do sci­-fi, z fantasy do obřích regálů reálu“.

V nové poemě Roman Rops­-Tůma cynicky pohlíží na dějiny a především současnost českého národa. Svým specificky jedovatým způsobem využívá klišé a patetický slovní balast spojený s nacionalismem, nekonečným „odčiňováním předchozích odčiňování“ a stovkami let úpění. „Máme …

Sbírka Žalmy, za niž polská básnířka Julia Fiedorczuk (rozhovor s autorkou najdete na straně 4) získala cenu Wisławy Szymborské, shrnuje „kacířské“ básně o dětech, válkách, zvířatech a krajinách. Jsou melodické, soustředěné, jejich forma je střídmá, ale přesná. Jsou to žalmy, které …

Poezie ekvádorského básníka Juana Josého Rodináse se vyznačuje horečnatou překotností. Vrství přes sebe rozbujelé metafory plné vesmírných asociací, tělesna a surreálné imaginace.

Leitmotivem nových básní Kamila Boušky (viz rozhovor na předchozí dvojstraně a recenzi na s. 5) je láska. V první skladbě je to láska fyzická, okouzlená a spalující, v druhé části pak láska plná deziluze: „smiř se s tím že lásku už k ničemu/ nepotřebujeme snad jenom k nostalgii/ a vzpomínání …

Básnická skladba Nikose Kazantzakise začíná tam, kde končí příběh nejslavnějšího eposu: návratem Odyssea na Ithaku. K Pénelopé přijede cizí muž, který děsí pachem smrti a války. Pokračování eposu chce oslavit mýtus odvahy, problematizovat vztah vládce a poddaného a oživit …

Poezie čerstvého držitele Drážďanské ceny lyriky Bastiana Schneidera se vzdouvá napětím – v básních se postupně zjevují stále další zneklidňující významy: „voda je teď všude/ Středozemní moře je všude/ státy jsou státy/ tažní ptáci mají vnitřní kompas/ kdesi si hrají ryby s mrtvým …

Ironické, ale aktivistické básně Toma Bresemanna reflektují současné dění, především však specificky německé společenské kontexty. Narazíme v nich mimo jiné na nepřímé citace německých lidových písní, Lutherova překladu Bible nebo projevu Helmuta Kohla.

Nové básně Jakuba Řeháka udivují svou introspektivní imaginací. Otvírají se v nich zmnožené světy prostorů kolem nás, vyhrávají žiletky eskalátorů a obnažují se detaily věcí i citů. „Tvůj pocit: byli jsme pronajati/ Odejít z města se nám nedaří.“