Na prvním místě se mi vybaví ten zvonivý smích, který zněl, jako když se rozcinkají broušené kamínky na křišťálovém lustru. Ozýval se vždycky, když se přihodilo něco, co se přihodit nemělo, když se něco pokazilo nebo zabolelo. Marie Rút s ďolíčky ve tvářích při něm i v pozdním věku vypadala …

V Caracasu bude nejspíš stále tma je debutová novela venezuelské novinářky Kariny Sainz Borgo. Příběh o úprku z města tonoucího v násilí a bídě do španělského exilu je zároveň obžalobou Madurova režimu. Vypravěčka nicméně polarizuje ještě víc než jeho stoupenci.

U Petrovových řádí chřipka je první román ruského spisovatele Alexeje Salnikova přeložený do češtiny. Do pandemické současnosti jeho příběh dobře zapadne – nemoc sice dává členům rodiny čas k zamyšlení nad vlastním životem, ale vůle ke změně chybí.

Mívám různá hnutí při pohledu na nadité police knih v antikvariátech. Nejčastěji je to taková malátná nevrlost pramenící z toho, jak se ty nepotřebné, odřeknuté knihy stále opakují. Jako kdyby je někdo pořád vyráběl, a rovnou patinované, s fleky, natrženými obálkami, rozpitými razítky knihoven. …

Spisovatelka a literární kritička Dora Kaprálová si ve své povídkové sbírce, která ukazuje rozličné podoby jinakosti, klade mimo jiné otázku, zda jsou ostrovy bezbřehé. V mozaice příběhů nepravděpodobných setkání hledá břehy­-hranice, kde se světy samotářů setkávají a prostupují.

Jádrem každého psaní je střih, tvrdí americký prozaik William S. Burroughs. Neustálá diskontinuita podle autora řady skandalizovaných textů vytváří nová spojení mezi obrazy a rozšiřuje hranice vidění. Příkladem této „kinematografické poetiky“ je i jeho román Hebká mašinka.

Radek Malý se ve své dvojjazyčné, česko­-německé sbírce vzdal vázaného verše. Z potřeby sdílet svou fascinaci „bytostmi“ sestavil teskně komický katalog, který vychází z poznatku, že „něco tu, na Zemi, prokazatelně žilo (žije nebo žít mohlo) a to něco často bylo (a je) …

„Slunce není kulaté, ve skutečnosti je čtverec.“ A je to hned zkraje venku. Jako bychom to nevěděli. Jako bychom dennodenně neviděli čtverec zapadat za obzor. O slunci v podobě čtverce mluví Pavel Rajchman hned v prvním verši své nové sbírky Zboží. Zbytek básně tvoří popis poněkud …

Italská spisovatelka Goliarda Sapienza v posmrtně vydaném románu Umění radosti přivádí na scénu postavu silné a samostatné ženy, která se na svém společenském vzestupu nevyhýbá pestrým erotickým zážitkům. Dějiny 20. století jsou tu nicméně jen kulisou a celá kniha se utápí v triviálních klišé.

Odcházíme od Bílé hory do krize, která asi nějaký čas potrvá, a táhneme s sebou leccos, třeba i vzpomínku na Jana Amose Komenského, když už na letošek padlo 350. výročí jeho smrti. Můžeme se obrátit k jeho útěšným spisům, můžeme snít o nějaké nápravě světa a člověka. Anebo se podívat na to, …