Michal Kašpárek se v próze Fosilie vydává do nejistého terénu současné společnosti. Na torzu jedné rodiny ilustruje modelové mezigenerační konflikty, diagnostikuje příčiny společenského štěpení a velmi empaticky odhaluje, co se skrývá za rozpory, na nichž závisí budoucnost světa.

Neustále si s někým něco vyměňujeme, aniž bychom si toho všimli. Vydechnuté molekuly vzduchu za chvíli vdechne někdo jiný. Naše šaty i těla se na okrajích proměňují v prach a ten padá na kolemjdoucí. A to všechno jsou ještě staré dobré hmotné věci. I to, co si člověk pomyslí a vysloví, letí …

Klimatická tíseň, neklidná geopolitické situace a nejistá budoucnost. Do nových básní letošní debutantky Olgy Wawracz vstupují motivy, které velmi rafinovaně – skrze niterný filtr – odrážejí problémy a pnutí současného světa: „jsem rozlitá doba / krizový plán“.

Básně Hanky Nguyen, která vystupuje pod pseudonymem Večerka, mají dravou slamovou flow i hloubku intimní poezie. Podávají zprávy o světě, v němž psychofarmaka slouží jako lék na neudržitelný život a vydrancovanou realitu, poezie je úzkoprofilovým zbožím a ženské tělo stále funguje jako pouhý objekt.

Letos vyjde česko­-vietnamské slamerce, která už několik let vystupuje pod přezdívkou Večerka, básnická prvotina Co by tomu řekli doma. Zeptali jsme se jí, jaké rozdíly vnímá mezi slam poetry a psaním básní a zda ji něco děsí na tom, jak umění ovlivní umělá inteligence.

Ke svému eseji na s. 6 vybral Martin Lukáš nové i starší básně současných českých autorek a autorů všech generací. Jejich poezie demonstruje některé z nespočtu způsobů, jimiž lze vykročit ze světa slov blíže skutečnosti, zaujmout perspektivu, ukázat směr, provést gesto.

Kdyby básně jenom sdělovaly, proklamovaly a pojmenovávaly, byla by poezie chudá. Jejím podstatným rysem je ale i angažovanost vůči světu, a to na hlubší úrovni, než jak bývá obvykle chápána. Výběr básní, na nichž se tato schopnost dokládá, najdete na následující dvoustraně.

Dětství nepatří v dnešní tuzemské básnické produkci mezi častá témata, i když se najdou autoři, kteří s ním pracují velmi nápaditě, ať už je to Martin Poch, Pavel Novotný, Šimon Leitgeb nebo Elsa Aids. Na ucelenější reflexi internetového dětství nejmladší básnické generace ale zatím čekáme.

Po rozjívené moderně, která vládla roku 1913, se německý spisovatel a publicista Florian Illies zaměřil na období mezi lety 1929 a 1939. Sestavil kroniku, v níž láska i nenávist mají mnoho podob. Neslídí ani nesoudí, ale ironicky glosuje – obzvlášť osudy těch, kteří „o všem, co …

Letošní porota Magnesie Litery v kategorii poezie ocenila sbírku Červený obr mimo jiné za to, že „zkoumá pradávné pouto mezi člověkem, přírodou a vesmírem“. Ve verších čtvrté knihy Terezy Bínové ale dostávají prostor i vazby ryze intimní a mikrokosmické. Třeba s komáry a měchuňkami.