Současný německý spisovatel a literární kritik se ve svém eseji – podobně jako dříve Heinrich Böll a W. G. Sebald – zabývá reakcí německých spisovatelů na válečné zpustošení Německa. Srovnává svědectví slavných emigrantů, kteří sice válku prožili v exilu, ale po svém návratu byli …

Sebald německé literatuře vyčítal, že po národní katastrofě nebyla schopná dostatečně truchlit a že pováleční autoři nedokázali zobrazit zkušenost absolutní destrukce. Kritice neušli ani Günter Grass nebo Heinrich Böll, který podle Sebalda uměle vytvářel mýtus dobrého Němce, jenž neměl jinou …

Trochu zbytečně a trochu hloupě si představuji, kde a při jaké příležitosti psal Jiří Skořepa (1921–2003) v letech 1942–1944 své rozjívené básně vydané pod titulem Tanec deštníků. Říkám si, co asi přimělo kluka, který v osmnácti zažil vyhlášení války, napsat o pár let později, kdesi …

Do prozaických i esejistických textů W. G. Sebalda zásadním způsobem zasahují fotografie krajin, věcí i lidí. Autora fascinuje schopnost média uchovávat zachycené objekty tím, že je umrtví. K čemu odkazuje tento úžas? A jak se s ním vyrovnává spisovatelův poslední román Austerlitz?

W. G. Sebald vnesl do prózy svébytnou podobu psaní po katastrofě. Čerpá z kánonu literárních dějin, memoárů i traumatických narativů a vytváří textové mozaiky, v nichž konstruuje postkatastrofické vyprávění jako novou uměleckou formu. Ta se rozprostírá na škále od klasického románu až k fotografickému …

Pohled na opilost je v rámci tradičního rozdělení rolí muže a ženy silně diferencovaný. Muž pije na kuráž, žena z nudy nebo ze zoufalství. Ten muž pak usne někde v koutě, zatímco žena jde a zadusí své děti, anebo se (ještě ráda!) nechá znásilnit. Tak a podobně se to obvykle vypráví.

Spleť …

Druhá próza Martiny Leierové čerpá z oblíbeného toposu života jednoho domu. Obyvatelé nenápadného činžáku v bezejmenném městě, jímž protéká řeka, žijí příběhy svých předchůdců i následovníků. V jejich banalitě se skrývají překvapivá dramata a nečekané souvislosti.

Byli Poláci v době holokaustu pouze „svědky“? Spisovatelka Bożena Keff ve své loňské knize ukazuje, že tomu tak není – antisemitismus byl silně zakořeněný i v Polsku, o čemž svědčí řada próz vydaných těsně po válce. Otiskujeme ukázku z úvodních kapitol.

Ostravský básník Roman Polách ve sbírce Délka života ve volné přírodě představuje „užaslý pohled do chodu světa“. Konfrontuje komplikovanou lidskost s jednoduchou a přirozenou krásou zvířat, zachycuje vzájemné nerozumění a konstatuje, že práce překáží lásce.

Jsou tam zvířata a já mám ráda zvířata, takže se mi to líbí. Řekla mi má múza, když za dlouhé cesty tramvají přečetla novou sbírku Romana Polácha s dlouhým titulem Délka života ve volné přírodě. Kocour, kavka, včely, ohnivá kočka, pochůzkáři havrani, rozvědčík vrabec, poplašná zpráva od jiřičky… …